Výlet z Modravy na Březník je putováním k Březnické myslivně, místu pod vrchem Luzným, kde pracoval český personál Švarcenberského panství. Dnes je v myslivně občerstvení pro turisty, výstava o proměnách lesa a v upravené podkrovní místnosti expozice věnovaná Karlu Klostermannovi, jako spisovateli českému, píšícímu o Šumavě. Z celé expozice nejvíce zaujme jeho vysvědčení, kopie vysvědčení z gymnázia v Písku, z roku 1863. Ve výuce převládaly jazykové předměty a mladý Klostermann v nich nedosahoval právě nejlepších výsledků. Líbilo se mi, z jakých předmětů byli tehdejší studenti klasifikování.
Na vysvědčení se píše, že celkově byl Klostermann ve třídě dvacátý devátý z třeceti dvou studentů. Byl hodnocen také z chování a to stupněm „velmi mravné“, z „pozorlivosti“ stupněm „časem roztržitější“ a z „pilnosti“ stupněm „skoro skrovná“ – je to vysvědčení dosti přísné a skutečně tehdy asi panoval ve školách zcela jiný étos a učitel si vyžadoval v prvé řadě kázeň. Pořádek a klid, děti, ze kterých se mělo něco stát, byly mezi sebou navzájem výrazně srovnávány, nejen ve smyslu obrazném, ale jak vidno z Klostermannova vysvědčení také ve smyslu doslovném. V jazyce německém byl Klostermann „dobrý“, v jazyce českém „dostatečný“…, v řečtině a matematice byl „skoro dostatečný“…
Dnešní doba je úplně jiná. Možná bychom řekli, podívejme se, ten úspěšný člověk byl ve své třídě skoro poslední a nakonec se tak dobře prosadil. A usoudili bychom: na škole tedy nezáleží. Což je ale vnášení dnešní optiky do minulé doby. Poněkud zaostávající žák nakonec se stal básníkem a pamětí své doby, své Šumavy… jenže už nevíme, kolik jeho vrstevníků bylo možná stejně důležitých jako on, jen v méně pamětihodných oborech… Kontext historie, literatury, písma uchoval památku na Klostermanna, přestože se jeho knížky dnes už téměř nečtou.
Šli jsme zpátky po Nové březnické cestě podél Modravského potoka a rozvažovali o mnoha věcech. Mohl jsem nerušeně vést svoje „pocestné úvahy“. V Modravě jsme si zašli do Klostermannovy chaty a tam jsem na jídelním lístku objevil pivo Klostermann, které jsem 
si samozřejmě poručil, polotmavý ležák z pivovaru ve Strakonicích, vyráběný ve třetinkách s etiketou, na které má Klostermann cosi z rysů Sigmunda Freuda, brýle, vousy, vlasy, pohled.
Uvažoval jsem, proč zrovna Klostermann má svoje pivo, jako jediný snad český spisovatel… a uvažoval jsem také nad kontextem, respektive nad ztrátou kontextu, že totiž čeští spisovatelé vypadávají z povědomí, z obecného, mimoliterního uvažování, snad jsou po nich pojmenovány jen vlaky, ale nic víc. Ještě ulice, ano vlastně, vlaky a ulice. Ale nic víc. Jako by neznamenali nic víc, než jen látku pro odborníky, nebo na druhé straně vyprávěnky pro pobavení. A nic víc. Ztrácí schopnost zrcadlit současnost, neodvozujeme své smýšlení od jejich názorů a představ. Proto má na Facebooku třeba Karel Čapek jen 4344 fanoušků, Karel Klostermann má jen devět fanoušků, zatímco moderátor motoristického TV pořadu Top Gear Jeremy Clarkson jich má skoro tři miliony. A právě na jeho příkladu je možné uvažovat nad duchem doby. Aby byl pořad v televizi úspěšný, musí se bez literárního kontextu naprosto obejít, nesmí připomínat nic „školního“. V televizi „letí“ pořady jako je Top Gear, které mají kontext na úrovni Krtečka nebo Setkali se u Kolína – jen občas se v nich utrousí nějaké mezinárodně srozumitelné Ahoj, Nazdar anebo nějaké všeobecně platné citoslovce. Jde o tu artikulovanost řeči, která je převeditelná do písma, myšlenek, které lze nejen zaslechnout, ale také je mít za inspiraci k zamyšlení. Nad pivem Klostermann lze uvažovat nad zmizelým světem, který jakoby se propadal do rašelinišť zapomnění.
Spojení myšlenka – čin je nahrazováno spojením obraz – potřeba – obraz – potřeba. Obrazy jsou brzdnými stopami současnosti, film a televize prodávají iluzi nespojitého, zastaveného světa, v jenom zdánlivě plynulých obrazech. Obrazy se jeví být trvanlivějšími stopami času, než slova, slova, která je nutné často překládat z historické do současné řeči.
Logika je však neúprosná, zatímco cosi zapadá do zapomnění, cosi jiného se z něj vynořuje. V tomto prostředí – bez adekvátního kontextu, bez poučení z minulosti – vzlínají z hlubin kolektivního podvědomí temné výhonky dávno překonané ideologie. Mohou se tak snadno objevit nové podoby jakéhosi starobylého atavismu, který má tendenci se zmocňovat nepoučených a nekultivovaných duší. A snadno se mohou opět objevit příznivci násilných ideologií, komunismu, fašismu a pod., odvozených z pýchy.
