Je pozoruhodné, jak špatně adjustovaná je lidská výbava vrozených představ na svět, a to lidský i mimolidský, který nás obklopuje. Člověk je ve světě v pravém smyslu cizincem a teprve postupně si na něj zvyká, asi jako dospělý Evropan, převezený do Tibetu. Dá se říci, že když začíná správně chápat života a světa běh, je už nad hrobem a svého vědění si už neužije, ani není schopen je předat – není totiž tradovatelné slovně – je sice do slov formulovatelné, ale ti, které by z povahy věci mohlo zajímat, mu stejně neuvěří. Každý si tuto adjustaci svých očekávání na svět musí zažít sám. I u zvířat lze pochopitelně vidět rozběžnost vrozených přání s realitou, jak je patrné třeba na nadnormativních atrapách a velkém nadšení pro ně, ale celá záležitost se zdá u lidí být obzvláěť eklaktantní.
(Ufoni, 2001)
Blikání diskotékových stroboskopů, na krátký moment ostře ozařujících scénku na parketu a poté stejně dlouho utápějících vše ve tmě, je asi nejlepším obrazem postmoderní éry a našich posledních let a měsíců zejména. (…) Každý okamžik má své pravdy a paměť se stává schopností snadno postradatelnou – jen by nám komplikovala a halila momentální obrazy, na nichž by pozadí minulosti mělo být zakryto milosrdnou amnézií. Přes všechny snahy o stabilizaci je dnešní situace labilnější než kdy jindy a časový horizont, v němž se uvažuje, nepřesahuje měsíce. Celková imprese je velice podivná – je to imprese světa, v němž selhává základní orientace – to, co Řekové nazývali pistis, důvěra – třeba důvěra, že to, co vypadá jako stůl také stolem je (ne třeba hologramem) a lze se o to i opřít.
Stroboskopický svět (1999)
Stanislav Komárek: Eseje o lidských duších a společnosti II.
Knihu vydalo nakl. Argo v roce 2011. Navazuje na stejnojmenný první díl, který vyšel o rok dříve.
Wikipedie: Prof. Stanislav Komárek (*6. srpna 1958,Jindřichův Hradec) je český biolog, filosof a spisovatel. Autor originálních esejů, básník a romanopisec, etolog, antropolog, historik biologie. Zabývá se zejména dějinami biologie, vztahem přírody a kultury, humánní etologií, biologickou estetikou, dílem Adolfa Portmanna a Carla Gustava Junga. Jeho romány s esejistickými pasážemi bývají hodnoceny literární kritikou velmi protikladně. Pro svou prózu bývá přirovnáván k Václavu Pinkavovi st. (Janu Křesadlovi).