Velké žitavské postní plátno

Těžko vylíčit pocity, které se člověka zmocní před vystaveným postním plátnem v Žitavě. Postní plátno (něm.: Fastentuch), věnované místnímu kostelu v roce 1472 obchodníkem s kořením Jakobem Gürtlerem, je dnes vystaveno v kostelu Sv. Kříže nedaleko městského centra.

Je to vlastně malovaná opona, kterou byl zahalován oltářní prostor v době půstu, na znamení, že se věřící postí nejen újmami tělesnými, ale také duchovními. Tento zvyk je dávno opuštěn, ale jeho připomínka se zdá být v naší době více než potřebná.

Jak uvádí historické prameny, postní plátno kostela v Žitavě svému účelu sloužilo do roku 1672, kdy bylo zapomenuto a odloženo. Po několika stoletích bylo objeveno za policí městské knihovny a od roku 1840 bylo vystaveno v Drážďanech. Před koncem druhé světové války bylo převezeno zpět do Žitavy a uschováno ve sklepení nedalekého hradu Ojvín (něm.: Oybin). Zde bylo nalezeno vojáky Rudé armády, kteří plátno roztrhali a udělali z něj závěsy pro svoji prozizorní saunu. Plátno pro dnešek zachránil německý lesník, který jeho kusy objevil v opuštěném ležení Rudé armády zapomenuté a téměř zničené. Do roku 1989 byly kusy plátna uloženy v městském depozitáři a teprve v letech 1994 až 1997 získalo plátno svoji dnešní podobu v restaurátorské dílně nadace Abegg-Stiftung ve Švýcarsku.

Plátno o rozměrech 8,20 na 6,80 metrů obsahuje devadesát výjevů z křesťanské nauky. Jsou umístěny po devíti v deseti řadách. Z toho 39 výjevů patří k příběhům Starého zákona, 45 výjevů k evangeliím a zbývající zobrazují život svatých.

Plátno, které prvními obrazy odkazuje na starozákonní příběhy o stvoření světa, vyhnání z ráje, Noemově arše, věži v Babelu je vlastně jakýmsi souborem základních příběhů, z nichž vzešel dnešní svět. V takové zkratce je nesmírně působivým objektem.

A můžeme se jenom domýšlet, zda uplynulých více než pět set let od vytvoření tohoto díla něco podstatného změnilo. Vysloveně se k úvaze nabízí scéna ruských vojáků, kteří po vyhrané válce plátnem obložili svoji provizorní polní saunu. Zda příklad takového světa není jakýmsi předobrazem dneška. Pokud bychom chápali tyto vojáky jako nositele moci, vidíme, že jejich počínání odpovídá opanovávání světa hrubou silou násilí, uspokojování okamžité potřeby. Vedle nich vynikají pro historii prakticky neznámí lidé, kteří tuto památku několikrát zachránili a uschovali, ačkoliv by pro ni určitě našli také jiné použití.

Jak asi působilo těch devadesát výjevů na věřící během postních dob v patnáctém a šestnáctém století?

Uvědomil jsem si, jak byly tyto doby odlišné od doby naší. Postní plátno dávalo možnost a prostor – domýšlet se. Dnes jsme naopak naprosto otevřeni všem možnostem vidět, být svědky událostí opravdového významu i hloupých titěrností. Dovedeme se soustředit na podstatné? Často to spíše vypadá, že nás kamera a obrazovka od něčeho důležitého naopak odvádí. Mezi samozřejmosti dnešní doby patří možnost ovládat od obrazovky bankovní operace, doručování zpráv, nakupovat a prodávat. Mělo by to šetřit náš čas, ale není to často jen pouhá iluze?

Stejně překvapivě vyzní srovnání fotografie z roku 1907 s dnešním stavem plátna. Jakoby za těch sto let vybledávalo a ztrácelo detaily nejenom kvůli pohnutým peripetiím, kterým čelilo, ale také jaksi společně s obecným povědomím o víře.

Návštěvníci mohou plátno shlédnout v naprostém usebrání, pokud Žitavu navštíví mimo hlavní turistickou sezónu. Průvodce je zavede do setmělé lodi chrámu a je pro ně připraven MP3 přehrávač se sluchátky a zhruba půlhodinovým komentářem, namluveném v několika jazykových verzích, mezi kterými nechybí ani čeština.

Městské muzeum v Žitavě uchovává také tzv. Malé postní plátno a to v objektu městského muzea v bývalém Františkánském klášteře.

Příspěvek byl publikován v rubrice Podél trati, Výstavy se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Velké žitavské postní plátno

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.