Revue Kontexty vydává brněnské Centrum pro demokracii a kulturu (CDK). Časopis vychází šestkrát ročně a navazuje na předešlé tituly CDK, věnované kultuře a literatuře. Kontexty nabízí kultivované čtení, na časopiseckém trhu mají nejblíže k pražské revue Souvislosti.
Ve čtvrtém letošním čísle se objevují materiály komentující aktuální dění ve společnosti. Petr Fiala v eseji Evropa a oslabování okcidentu se zabývá situací tradičních evropských společností v době zvyšujícího se přílivu imigrantů z jiných kultur. Polemizuje především s názorem o konci dějin, který měl znamenat finální výhru liberálního pojetí demokracie a její postupné rozšiřování po stále větším okrsku civilizací naší planety. Fukuyamova teze, která se před dvaceti lety zdála tak samozřejmá, dostává stále větší trhliny. Za problém Evropy Fiala považuje odevzdávání pravomocí národních států do Bruselu, kde vzniká mocenské centrum již téměř nezávislé na potřebách a zájmech jednotlivých členských států. Jedná se o skutečně přesvědčivý popis procesu, který jako by nastoloval mocenské centrum podobné Moskvě v bývalém Sovětském svazu – o pustošivých efektech takového procesu nemusíme dlouho pochybovat. Na závěr své eseje se zabývá Amerikou a jejím vlivem na Evropu. Nad obdobím, kdy je v USA prezidentem Barrack Obama rozhodně nejásá. Popis evropských problémů v podání Petra Fialy je rozhodně obsažný a je docela dobrým východiskem k úvahám o naší situaci.
Obdobné téma si vytkl Ryszard Legutko v eseji Evropa na ústupu. Tomuto autorovi vyšla v CDK před dvěma lety kniha Ošklivost Demokracie a jiné eseje, patří k předním polským myslitelům.
Již úvod stati Evropa na ústupu naznačuje, že se zde půjde přímo k věci: „Na obou stranách Atlantiku (…) zazněly hlasy, že propast mezi Evropou a Amerikou se bude prohlubovat. Stačí se ale na chvíli zamyslet, abychom pochopili, že na takových názorech je něco podezřelého. Obecný dojem, jejž máme z nazírané evropské a americké skutečnosti – na mnoha úrovních – je opačný. Až na příležitostné útoky hromadného antiamerikanismu se Evropa trvale připodobňuje Americe a zaujímá vůči ní – ať už vědomě, či ne – pozici následovníka.“
Legutko je autor, kterého stojí za to číst. Jeho stať v Kontextech byla publikována také na webu v rámci Česko-polského fóra, viz www.revuepolitika.cz/clanky/1444.
Ivana Ryčlová pro třetí číslo letošních kontextů napsala zamyšlení nad dílem Viktora Někrasova (1911 Kyjev – 1987 Paříž).
Marta Filipová napsala o Slovanské epopeji Alfonse Muchy.
Blok několika stručnějších příspěvků představuje osobnost významného politologa 19. století Alexise de Tocqueville v souvislosti s vydáním jeho rozsáhlé biografie od Hugha Brogana v CDK.
Dále v čísle najdeme rozhovor s Pavlem Švandou, čtenářské poznámky Antonína Přidala, poesii Roberta Fajkuse nebo vzpomínkový text Ivana Šlapety. Polemicky do čísla přispěl prezident ČR Václav Klaus.
Páté Kontexty jsou letos věnovány Polsku. Zaměření je to mimořádně příznivé, Polsko je zemí, která se rychle rozvíjí a v mnohém nám může být dění v Polsku paralelou k uvažování o nás samých. Texty o Polsku mají tři náměty: Kulturní a politický význam Pohraničí, Polsko a východní Evropa. Třetí téma: EU a východní Evropa.
Z těchto textů mě nejvíc zaujal text Marty Kwaśnické Polsko aneb Kresy o historickém východním pomezí země. Tyto kraje jsou dnes rozděleny mezi Litvu, Rusko a Ukrajinu. Najdeme zde poesii Zbigniewa Herberta, esej Czesława Miłosze. Dále např. rozhovor Josefa Mlejnka s litevským básníkem a překladatelem působícím na brněnské Masarykově univerzitě Almisem Grybauskasem (*1974), věnovaný kromě otázek spojených s literaturou Litvy rovněž Miłoszovi. Velmi neotřelý je také cestopis Wojciecha Góreckého z návštěvy Kavkazu, který se týká především města Sadachlo, ležícího na hranicích Arménie, Gruzie a Azerbajdžánu.
Blok doplňuje cestovní deník Miloše Doležala, z jeho jarní návštěvy Katovic, Varšavy a Krakova. Psaní je to sice tentokrát poněkud roztěkané, ale rovněž zajímavé.
Závěrečný tucet stran je věnován připomínce Mojmíra Trávníčka, významného editora a literárního znalce, který zemřel letos ve věku osmdesáti let v Novém Hrozenkově. Jedná se o člověka, se kterým jsem byl v kontaktu během let, kdy jsem vydával časopis Jihovýchodní pošta. Přes veškerou svoji pracovní a vědeckou vytíženost si několikrát našel čas, aby mi přispěl radou nebo komentářem k jednotlivým vydávaným číslům. Byl to člověk velmi skromný, kterého jsem vždy uznával. Aspoň tolik stručně na okraj jeho odchodu.
Když píšu podobný text napadá mě, zda úmysl přiblížit Kontexty novým čtenářům je takovým způsobem opravdu naplněn. Revue má svůj okruh autorů a možná i čtenářů. Sám jsem tam přispěl jen jednou. Ač jsou mi autoři Kontextů sympatičtí, osobně se s nimi nestýkám, také vzhledem ke vzdálenosti mého současného místa pobytu od Brna. Chci tímto aspoň dát najevo, že se mi jejich titul líbí a že podle mého názoru stojí za přečtení.