Moravské nakladatelství Sternberg vydalo v loňském roce svazek juvenilií Jana Čepa nazvaný Červený muškát. Kniha obsahuje čtyři desítky textů z let 1921 až 1938, těžištěm těchto textů nepochybně leží v těch úvodních, které autor, ještě pod pseudonymem Jan Milovický či zkratkou J. M., publikoval v literární příloze Moravskoslezského deníku začátkem dvacátých let. Soubor k vydání připravil a v doslovu okomentoval znalec Čepova díla Mojmír Trávníček, pro kterého tato práce bohužel patřila mezi jeho poslední. Kniha Červený muškát svojí střídmou a současně kultivovanout obálkou a typografickou podobou přímo navazuje na předchozí svazky autorových sebraných spisů, jejichž předchozích šest dílů vydala různá moravská nakladatelství v devadesátých letech.
V povídkách a fragmentech, které jsou v knize obsaženy, čtenář shledává počátky všeho podstatného, co charakterizuje pozdější autorovy texty z jeho zralých let. Nejčastějším námětem je život na moravském venkově. Autor své obrázky z vesnice píše pod vlivem romantismu. Odehrávají se v nich příběhy, jenž jako by už byly velmi vzdáleny naší uspěchané době. Čepova vesnice je navíc světem stojícím už v té době jaksi opodál, krajinou naplněnou stereotypní dřinou. Ruch městského života sem příliš nedoléhá, jezdí se zde na povozech nebo chodí pěšky, jen čas od času se v textech objeví tušení příštích, velmi dramatických let. Hlavními postavami povídek v této knize jsou obyvatelé kraje poblíž Myslechovic u Litovle, kde se Jan Čep narodil a kde vyrůstal. Jejich tvrdý boj o každodenní chleba proměňuje do literání podoby pomocí vlastního účastenství, když píše, stává se jakoby jedním z nich. Nesnaží se být objektivní, nepíše jen o tom, co lidé dělají, ale snaží se vyjádřit také to, co cítí. Tímto úsilím se už ve svých prvních pracech liší od průměru. Smýšlení postav, které jsou v povídkách ústřední, je obvykle silně emocionální, vypjaté, zvažuje se v něm smysl každého činu, věci se hodnotí optikou smyslu celé existence. Činy, o nichž se zde takto uvažuje, jsou samozřejmě jaksi na pomezí mladistvého věku a dospělosti, jsou dány věkem autora samého: koho oslovit, s kým komunikovat, jak vyznat milostné city, jak pochopit život rodičů nebo prarodičů, jak se vypořádat s pomalým časem vesnice té doby. V povídkách zaznívá pocit vyloučení, pochybností o světě, dojmů o marnosti všeho příliš lidského počínání. Výrazná citlivost ústřední postavy snažící se o navázání vztahů či prostou komunikaci s okolím bývá obvykle stižena nepochopením až výsměchem nebo jinou krutostí osudu. Zdá se být až jakýmsi stereotypem, kolikrát se podobná situace u začínajícího Čepa opakuje. A rovněž bouřlivý emoční život těchto postav se jeví být jakýmsi literárním archaismem, Čep zde má blízko např. k prózám takového Julia Zeyera.
Jenže přes veškerou dobovost povídky ke čtenáři promlouvají. Děje se tak díky autorově upřímnosti k sobě samému. Při takovém psaní totiž materiální svět najednou pro čtenáře příliš neznamená, sociální otázky jsou náhle odsunuty na druhou kolej, představují jen kulisy; autor se čtenářem komunikuje přímo, o tom podstatném. Už v těchto raných textech se u Jana Čepa zvažují hodnoty jako je čest, poctivost, upřímnost, otevřenost. Víra v tyto hodnoty je přitom podrobována silným zkouškám, často se tímto surovým světem potácí jako příslovečná pravda ve známé písni od Vysockého. Prózy svazku Červený muškát čtenáře dodnes konfrontují s jeho vlastními pochybnostmi a provokují ho, aby je znovu promýšlel a definoval.
Je možné konstatovat, že se všechno podstatné z těchto próz objevilo také v pozdějším, stylisticky a formálně zralejším díle Jana Čepa. Svazek Červený muškát by přesto neměl zapadnout. Četba těchto próz sice není snadná, knize je lépe rozumět při znalosti pozdějších prací Jana Čepa…, přes všechny podobné námitky však mají povídky knihy Červený muškát potenciál oslovit čtenáře i mimo úzký okruh literárních badatelů a znalců.
Díky pečlivé a zasvěcené editorské práci Mojmíra Trávníčka je tato kniha rovněž skvělým dokladem o jazyce moravské prózy v daném období. Je proto velmi dobře, že tyto povídky byly sebrány v kvalitní edici, která snese srovnání s předchozími svazky Čepova sebraného díla.
(Jan Čep: Červený muškát a jiné prózy z let 1921-1938. Nakladatelství. Sternberg, Šternberk 2011, 304 stran.)
Vyšlo v Kulturních novinách č. 2/2012
Jan Čep – Wikipedia