Březnové čtení: Viktor Šlajchrt – Bankrot

Revolver Revue vydala ve své knižní edici v loňském roce knížku fejetonů Viktora Šlajchrta (*1952) nazvanou Bankrot. Viktor Šlachrt na rozdíl od Jana Nováka, svého generačního souputníka, o jehož povídkách jsem psal ve svém předchozím příspěvku, prožil celý život v Čechách. V jeho životě bylo několik výrazných období, např. v sedmdesátých letech, kdy žil a pracoval jako pedagog ve Vejprtech v Krušných horách nebo v letech 1988 až 1991, kdy působil v propagaci Odeonu a jako obchodní zástupce Knižního velkoobchodu. Od roku 1992 zaměstnán v Respektu, psal do několika dalších časopisů, mezi lety 1997 až 2001 ke svému stálému zaměstnání navíc pravidelně publikoval fejetony a glosy ze života kulturního redaktora na internetu v rubrice Litery webu Neviditelný pes. Texty vybrané do souboru Bankrot pochází právě z Liter, volně navazují na již dříve vydaný výbor z této části autorovy publicistiky, na knihu Suroviny laskominy z roku 2000.

Jelikož teď bydlím v Ústí nad Labem, chtěl bych upozornit na dva zajímavé rozhovory z webu Znovuobjevené Krušnohoří, Viktor Šlajchrt tam popisuje období, kdy učil na hranici Čech a Německa:

Viktor Šlajchrt – Němec si nikdy Čechovi v pohraničí nevyléval srdce…

Viktor Šlajchrt: Cesta na severozápad

Fejetony Viktora Šlajchrta jsou naplněny energií věnovanou ve službě knihám, čtenářům, komunikaci mezi dílem a čtenářskou obcí. Jsou pandánem Šlachrta coby kritika, v těchto fejetonech nepíše přímo o knihách, ale o životě s knihami a okolo knih. Mají stabilně vysokou laťku, jsou jaksi průzračné, přesahují zprávy o autorově životě směrem k vystižení atmosféry naší doby a k úvahám o smyslu našich věcí.

Nejedná se o prozaické práce, byť v některých záznamech určitá fabulace a literární stylizace nechybí, především však je na stránkách Bankrotu zachyceno ohromné množství zážitků, zkušeností a nápadů. Vlivem nepříznivých životních okolností a nemoci, která Viktora Šlajchrta postihla, je to psaní až jaksi „o život“. Kniha je rozdělena do oddílů Líc a rub, Popis jednoho zápasu a Po bankrotu. Této věci jsou věnovány některé záznamy zejména v části Popis jednoho zápasu. Bolesti nohou, nutnost rozloučit se s cigaretami, s odvykáním související zdravotní a psychické potíže.

Píšící intelektuál, který v té době dokázal psát jako by hned na dva úvazky, trávil psaním veškerý čas a při tom psal ještě velmi kvalitně, se podobá legendárním dálkovým běžcům, kteří se živili vybranou stravou bohatou na bílkoviny a dovedli při svém běhu naprosto vypojit mozek. Jeho situace je svým způsobem opačná. Závodní koně svých myšlenek pohání pomocí stimulancií nikotinu, kofeinu, alkoholu, po všech dostupných zákoutích svého mozku a stabilně je dovádí k cíli. Jenže tím současně nechává stranou různá životní traumata, nehodící se vnitřní rozpory, odbývá jiné části svého života. Když se ozvou zdravotní problémy a je nutné změnit životní styl, vynoří se deprese, plynoucí jednak ze samotných potíží odvykání a jednak právě z těchto leta odbývaných věcí.

Šlajchrt i ve své životní krizi je jaksi „nad věcí“, zachovává si styl a vysokou laťku. Ve třetím oddíle, který má jen několik stránek a byl napsán s odstupem deseti let, jsou zařazeny aforismy, glosy a poznámky sebrané jaksi hodně odspodu.

Několik citací z oddílu Po bankrotu:

Neúspěch nabízí drobnou satisfakci: člověk to nemusí přehánět se skromností. Vyjadřuje ji už svým postavením. Skromným, pochopitelně.

Předeženeme-li Západ, ocitneme se na Dálném východě.

Bůh, na rozdíl od čtenářů, rozumí všemu.

Každá univerzita, jež na sebe dbá, by si měla někde na venkově zřídit odkladiště pokažených profesorů. Areál pod ozbrojenou ostrahou, avšak uvnitř hospůdky a bary, kde by posedávali desperáti akademického světa, intelektuální devianti, hlasatelé úletů. Ven by nesměli, ale uvnitř by bylo všechno dovoleno. Předčasná úmrtí vítána.

Pád banky Lehman Brothers. Kolik chytrých lidí věnovalo tolik úsilí tak velkému krachu.

Psaní je těžká, samotářská práce. Člověk pak musí mezi lidi. Za co je normální člověk placen v zaměstnání, za to literát utrácí v kavárně.

Za patriarchálních časů se lidé pokládali za boží dítka, popřípadě boží čeleď. Dnes, v čase terorismu, se cítíme jako boží rukojmí.

Co jsem miloval? Ubohá útočiště, kutlochy, zašívárny. Venku stříšky proti nepohodě, uvnitř třeba i malá kamínka. Lahváče, popelníky z plechovek od konzerv. Domovy bezdomovců v objetí terénu, do nichž prorůstá plevel.

(Viktor Šlajchrt: Bankrot. Revolver Revue, Praha 2011, 230 str.)

Příspěvek byl publikován v rubrice Knihy se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Březnové čtení: Viktor Šlajchrt – Bankrot

  1. Ten poslední citát... napsal:

    …ten mi mluví z duše…