Při lednovém výletu do Lipska moji pozornost přilákala knížka fotek Mahmouda Dabdouba nazvaná Alltag in der DDR, kterou jsem zahlédl při večerní procházce za výlohou knihkupectví poblíž kostela Thomaskirche v centru města.
Druhý den jsem knihu v tom knihkupectví prolistoval a později zakoupil. Mahmoud Dabdoub, podobně jako manželé Rössingovi, o jejichž knize Leipziger Impressionen jsem se zde na blogu zmínil minule, fotografoval zejména v Lipsku. Narodil se v roce 1958 v libanonském Baalbeku a do NDR přijel v roce 1981 jako zahraniční student. V letech 1982 až 1987 studoval fotografii na Hochschule für Grafik und Buchkunst v Lipsku a v Německu dodnes žije.
Fotografie v knize Alltag in der DDR mapují kratší etapu z období NDR, než fotografie v knize manželů Rössingových, jsou rovněž více reportážní, všímají si více lidí než města. Jako zahraniční student měl Mahmoud Dabdoub zřejmě lepší přístup k lidem své věkové skupiny, na jeho snímcích je zajímavá konfrontace mladistvého vidění světa s poměry stagnujícího socialistického státu, který prochází závěrečnou fází svého rozkladu.
Knihu otevírá snímek z prvomájové demonstrace roku 1987, které se zájmem přihlíží mladý divák ve slunečních brýlích. Dění, které pozoruje, bere na vědomí asi tak silně, jako bereme na vědomí nevyhnutelné změny počasí… O pár stránek dál vidíme ženu vzezření socialistické prodavačky, jak s bicyklem doprovází stádo čerstvě ostříhaných ovcí na křižovatce ulic Hildebrand a Dölitzerstrasse v Lipsku, datum snímku: 1988.
Vizuální vtip probleskuje na řadě dalších stránek této knihy. Čtenáři – divákovi této knihy se opět nabízí termín „vizuální román“. Hlavní postavou je zde celé město v proměnách času. Neznáme příběhy osob z jednotlivých snímků, ale dovedeme si je odvodit z naší znalosti minulosti.
Příběhy městských dělníků, kteří používají nejjednodušší možné pomůcky, klasickou východní techniku. Příběhy studentů a studentek z kolejí a klubů, zvláště z klubů, kde dříme oficiálně potlačovaná energie.
Omezující stát, se kterým zápolí každý po svém. Lidé žijící z drobných věcí, z drobných radostí života, když tu podstatnou, totiž svobodu, jim jejich státní zřízení odebírá.
Na snímcích Mahmouda Dabdouba vidíme také různé hodnostáře, policisty, ruské vojáky – udržovatele režimu, jejichž identita je postupem let stále méně samozřejmá.
Na stránce 85 je naštvaný kluk v Berlíně-Marzahn s tričkem World Cup Germany 1974, snímek z roku 1989…
Můžeme polemizovat o tom, zda se lidem v západní Evropě daří tak dobře, jak by si představovali, ale těžko můžeme vidět zánik totalitních režimů ve východní Evropě jinak, než jako poučný příběh jedné slepé uličky politických dějin.
(Mahmoud Dabdoub: Alltag in der DDR – Fotos aus den 1980er Jahren, Passage Verlag, Lipsko, 3. vydání 2009, 164 stran)