Před rokem vyšla kniha mapující období let 1930 až 1970 v šumavské Železné Rudě formou sbírky archivních fotografií. Loni v létě jsme v tomto městečku pobývali na letní dovolené a knížku jsme objevili v tamním infocentru.
Publikaci Šumavou ze svobody do opony sestavil nezávislý publicista Zdeněk Roučka z celkem 295 historických fotografií. Nějakou mně podrobněji neznámou, ale obdivuhodnou technikou je dokázal zvětšit na poměrně velký formát. Kniha má rozměry: 305 x 233 mm a na stránce je po jedné, výjimečně po dvou fotografiích.
Autor ke snímkům připsal krátké popisky, které je zasazují do doby, kdy vznikly. Tím přibližuje čtenáři/divákovi této knihy příběhy, které by mu jinak unikly.
Kniha zachycuje dění v nádherném koutu naší země, který prošel dramatickým vývojem. Chudý kraj dřevařů, drobných živnostníků a rolníků ve třicátých letech minulého století začali pomalu objevovat turisté a vznikaly zde první turistické podniky.
Současně se v té době na mnoho způsobů propojené území podél historické hranice Čech a Bavorska stalo dějištěm předválečných národnostních krizí a rozkolů. Období před válkou, zabrání Sudet, protektorát a válku kniha komentuje mistrovským způsobem. Stejně jako poválečné vyhnání Němců a nový život na obou stranách železné opony.
Velký dík patří bývalému vedení Ústavu pro studium totalitních režimů, z jehož archívu autor získal fotografie obětí snu o překročení hranic. Byli to zejména naivní mladí lidé, kteří šli v noci proti drátům pod vysokým napětím.
Život odvedenců k pohraničníkům rovněž nebyl jednoduchý. Autor odhaduje, že jich při službě u železné opony zahynulo až šest stovek, a to prakticky jen při nehodách, sebevraždách apod. Ono totiž je taky zajímavé představit si život devatenáctiletého či dvacetiletého odvedence, který musel trávit dva roky při celodenních hlídkách kdesi v šumavských močálech, pralesích a pustinách, kde se za celé měsíce prakticky nemuselo nic stát, jelikož pohyb „narušitelů“ byl zvlášť v 70. a 80. letech monitorován a zachycován stále dokonaleji a ve stále větší vzdálenosti od „horké“ hranice.
Kniha přináší také řadu obrazových dokladů odlišného poválečného vývoje na svobodné, tj. bavorské straně hranice. Zatímco Bavorsko žije a prosperuje již na konci 50. let, armádou východního bloku monitorované pohraniční území Československa stagnuje, živoří. Nesvoboda přitom oplývá zejména politickými rituály. Staví se pomníky rudoarmějcům, kteří na Šumavě nikdy nebojovali, pionýři si hrají na pohraniční stráž, bývalé hotely jsou přestavovány na ubytovny ROH a vojenské objekty.
Kniha končí fotografií z oprav železničního tunelu pod Špičákem, která trvala třináct let, byla zahájena v roce 1973 a dokončena v roce 1986.
Železná Ruda je naprosto fantastické území, je to jakási laboratoř dějin, seismograf rozdělování a spojování Východu a Západu. Z paměti jen tak nezmizí ohromné železniční nádraží v Alžbětíně, které nyní opět protíná jen pomyslná pohraniční čára. V době železné opony to ovšem byla zeď podobná té berlínské, socialistický režim ji zbudoval napříč výstavní nádražní budovou.
Zdeňkovi Roučkovi a jeho spolupracovníkům patří za vydání publikace Šumavou ze svobody do opony velký dík.
Informace o knize na stránce SumavaNet.cz
Zdeněk Roučka: Šumavou ze svobody do opony, vzpomínky na Železnorudsko 1930 – 1970, vyd. ZR&T, Plzeň 2013, 300 str.