Vesnické příběhy z jižních Čech

Vybrané povídky ze své tvorby shromáždil Jiří Hájíček do knihy Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku, kterou loni vydalo nakladatelství Host. Jednotlivé texty řazeny chronologicky, krom povídek již publikovaných, jsou zde tři, které vychází poprvé a jsou zde také texty vydané dosud jen časopisecky, takže tato novinka má co nabídnout i čtenáři, který již zná autorovy předchozí knihy Snídaně na refýži nebo Dřevěný nůž, z nich pochází příběhy v první polovině této sbírky.

Hájíček je autor, který čerpá své motivy na jihočeském venkově. Přirozeně vychází z traumat, se kterými se venkov musel v minulých desetiletích vypořádat. Zásadnější texty se ohlížejí za dobovou nespravedlností, perzekucí nepohodlných sedláků, téma se mísí s příběhy lidí, kteří později museli ustoupit budování přehrad, jaderné elektrárny. V mnoha povídkách se nachází lidé, u nichž hrají hlavní roli vzpomínky, ohlížení se za celým životem nebo aspoň za podstatnou životní kapitolou. Autorova tvorba je v tomto smyslu často obrácena do minulosti, což je ovšem přínosné, protože právě zaznamenávání dobových proměn je podstatné pro pochopení naší současnosti a hledání východisek to budoucna.

Vlastně se nelze ubránit provokativní otázce, jak je možné, že tento stát vůbec přežil v těchto povídkách poměrně často zmiňovanou totální likvidaci soukromého zemědělství, jaká zde v 50. letech minulého století nastala. Dobová svědectví o poválečném období opravdu zmiňují v Čechách neobvyklý hlad a bídu, válečný přídělový systém nákupů na „lístky“ byl zrušen až v roce 1953 a také potom se situace v „zásobování obyvatelstva“ jak zněl tehdejší termín zlepšovala jen pomalu. Poválečné změny byly dramatické a traumatizující, překonáváme je dodnes. Hájíček patří k autorům, kteří reflexí těchto společenských traumat osvětlují možnosti další cesty.

V dalších povídkách se hrdinové pouští do souboje se současným světem, v němž vystupují převážně v roli outsiderů. Odjíždí z vesnic do města, do továren, vykonávat různé mizerně honorované dělnické práce nebo zkouší podnikat, převážně v malém obchodě, kde se jim příliš nedaří.

Hájíček je v tomto směru melancholický vypravěč. V úvodních povídkách je jeho hrdina je mladý, naivní a je překvapen realitou světa. Další texty jsou jaksi „rozehranější“. Zejména povídky z doby po listopadu 1989 přináší řadu propracovaných námětů. Objeví se kontrast úspěšného jedince, který opouští rodný kraj aby dosáhl hmotného úspěchu, často za cenu vykořeněného a z pohledu vypravěče neúplného života, tj. života např. bez rodiny. Samozřejmě ne pokaždé by moderní člověk měl být při své existenci a priori neúspěšný či nešťastný, byť mnohdy bývá. V tomto ohledu je autorovo vidění dostatečně variující a hlubší, na vymezené ploše povídky je schopen rozehrát nejrůznější podoby vztahů a příběhů z naší doby.

Povídky ze závěrečných oddílů knihy, konkrétně texty nazvané Koleje ve sněhu a Driving Home for Christmas črtají příběh dvou bratrů, z nich jeden je obtížně se protloukající otec tří dětí a druhý pracovně úspěšný finanční analytik, bez rodiny. Situace mezi nimi není jednoduchá a vyprávěna je zajímavě, možná se jedná o začátek delšího příběhu. Smířením dvou obdobných protikladů je závěrečný text Vesnickej román.

Otázkou, která před autorem píšícím ze současnosti zákonitě vyvstává, je nalezení pomyslného „hracího pole“, místa, na kterém se bude děj odehrávat. V novějších povídkách je to u Hájíčka fotbalové hřiště, jeho celkem tři fotbalové povídky přináší další výstižný moment ze života současného venkova.

Autor zve na cesty a k objevování současného venkova. Mezi čtenáři podobných textů dnes pravděpodobně převažují lidé městského typu, pro které mohou být zejména novější Hájíčkovy povídky sympatickou výzvou.

Jiří Hájíček: Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku, Host, Brno 2014, 364 stran.

Příspěvek byl publikován v rubrice Knihy se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.