Rebel z Nové Bystřice

Knižním tipem, který jsem si přivezl z listopadového výletu do Českých Budějovic byla kniha Miroslava Pecha Cobainovi žáci vydaná v Argu. Autor projevuje nesporný vypravěčský talent. Námětem je život kluka z malého města, který se protlouká 90. lety minulého století a dospívá ještě o pár let později. Svůj vzor vidí v Kurtu Cobainovi (1967-1994). Nechtěl bych rozebírat, nakolik Miroslav Pech (nar. 1986) píše o sobě a nakolik je jeho psaní básnickou licencí. Knížku je možné chápat, že je jakýmsi dokumentem jedné doby a jednoho stylu. Vzít to takhle, objevují se v příběhu momenty, se kterými je určitá potíž. Vypravěč knížky napsané v ich-formě popisuje totiž situace, které jsou jaksi na hranici únosnosti, nejen pro čtenáře, ale právě i pro vypravěče samého. Kluk už na základce oslněný idolem grunge hudebního stylu, postupně experimentuje s levným pitím, THC, LSD, užíváním psychotropních hub, hledá rauš v ledasčem podobném. K tomu pokusy založit kapelu, nejprve soubor Abstinenční příznaky, potom druhý, nazvaný Ibogain, což je mimochodem přírodní látka napomáhající při zvládání právě těch skutečných abstinenčních příznaků s malým a.

Buřiči z téhle generace, z malých měst ať už na jihu Čech nebo na Moravě, měli k dispozici jen limitované možnosti. A srovnávat životní možnosti někoho z České Kanady s možnostmi Kurta Cobaina je nesmysl samo o sobě. Komunisti okradli tuhle poslední generaci mladých kluků na konci normalizace stejně jako tu první generaci v 50. letech, právě o jakousi „výšku“ na startu do života. Neznámému teenagerovi z malého města u nás se nepodaří během několika let prodat miliony elpíček, vyprodat stadiony, pořádat světové turné, jak to bylo přáno jeho idolu. Hlavní hrdina příběhu vězí v něčem, co bych nazval materiální vizí života. Vizí svým způsobem zřejmě odrážející svět jeho rodičů, kteří po listopadu 1989 možná cestovali po Evropě a k moři, osobní filosofii však příliš nerozvíjeli, možná proto ničemu nevěřili, že ideály z dob jejich vlastního mládí zničila invaze ruských vojsk v roce 1968. V podobném věku jsem to sám vnímal jako podivně plochý, převálcovaný svět.

Kurt Cobain chodil do kostela, jeho okolí bylo nábožensky žijící, měl zkušenosti s křesťanstvím, byl pro, pak proti, začal hledat jiné směry. Prožil vnitřní krize související s vírou, vedl svoji revoltu, do toho drogy. Kluk z Nové Bystřice má zkušenost s komunismem, jeho rodiče pracují nebo v malém podnikají, náboženskou otázku neřeší, nejspíš z těch důvodů výše popsaných, zvykli si na svůj život bez Boha a on proto nemá vystavěné mosty, výzvy jeho života do něj v okamžiku dospívání naráží jako meteoritický roj Perseid a zastihují jej nepřipraveného. Jiskry, které v něm vykřešou, jsou přepíjené levným vínem, přehlušované duněním zesilovačů….

Popisuje se v té knížce styl života, ve kterém se také cosi hledá. V každém člověku se v dětství a dospívání otvírají jakási vnitřní čidla pro cosi vyššího, běžný život přesahujícího. Jenže tenhle kluk nemá jinou možnost, než se jít někam vyučit. Jde se tedy učit na kuchaře a když začne stávkovat, dají ho rodiče do nějaké obchodní školy. Revolta je prostě problém. Čechy se jeví jako natolik „zbitá“ oblast, že revoltovat se tady snad dá jen vnitřním způsobem života. Všechny ostatní způsoby revolty už jakoby někdo ukradl, vytuneloval, prodal. Bez hledání smyslu, které je tématem náboženství, se revoltujícímu autorovi z ČR jen těžko podaří vystavět nějakou tvorbu, ať už jsou to básničky nebo punkové písničky.

Prologem knížky je část nazvaná Děti Černobylu s tématikou základky. Druhá část, Cobainovi žáci, z let 2002-2005, zachycuje učňák a střední školu a končí bizarní scénou z jednoho undergroundového festivalu na statku u Magora. Závěrečný oddíl Ráčkující kluci dělaj‘ ve fabrice je datována rokem 2011 a popisuje práci v jakémsi pro vypravěče nezáživném kovoprůmyslu. Prvotní revolta vyšuměla. Co se nevědělo se neví dál, odpovědi se však nyní pro změnu hledají v tichu, což je nadějné. Pechova knížka končí zklidněním, což je možná známkou vstupování do nové životní kapitoly. Když se bude tento autor snažit o další psaní, bude pravděpodobně zase obdobně čtivý, jen je důležité, aby měl co vyprávět. Aby našel další příběhy.

Pozn.: V poslední době jsem četl několik knih na podobné téma. Byly mezi nimi třeba Úsměvy smutných mužů od Josefa Formánka, z roku 2014, příběh postavený na autorových vlastních zážitcích z protialkoholní léčebny. Momentálně se podle něj točí hraný film.

Celkem silný dojem na mě udělala doku-novela Perníková chaloupka, ve které Petr Motýl zachytil vyprávění severomoravského vařiče pervitinu Romana Pechy (nar. 1963). Vydalo ji roku 2013 nakladatelství Protimluv. Způsob, jakým představuje „obyčejný život“ jednoho amfetaminem postiženého člověka, je v naší literatuře docela výjimečný. Pro komparaci s Cobainovými žáky může být celkem dobrou paralelou. Roman Pecha zahájil svůj dlouholetý trip na učňáku v Chrudimi, kde se koncem 70. let učil na mlynáře a následně profetoval celých patnáct let. Díky svým znalostem a dovednostem se vypracoval mezi přední „vařiče.“ Zažil policejní vyšetřování, pády do kriminálu nebo nucenou odvykací léčbu. Petr Motýl zapsal jeho vyprávění s velkou mírou autenticity, sám na Ostravsku pobýval řadu let a získal cit pro určitý svéráz tamního dělnického nářečí. Příběh končí také určitým happy endem, což je vlastně u těchto knih společné. Je jím rozhodnutí se fetu, pití nebo jiné závislosti zbavit. Ani pro Romana Pechu to nebylo snadné. Rozhodnutí zbavit se závislosti přináší katarsi a je zajímavé jak svým způsobem očistně tyto knihy působí. Zřejmě také proto, že vtipy a historky o závislých jedincích je jinak dneska dost nekorektní vyprávět.

Z hlediska psychologie mám v oblibě knížky Karla Nešpora, z nichž bych v této souvislosti vybral titul Kudy do pohody, který vydal Portál v roce 2016. Karel Nešpor odborníkem na léčbu závislosti a krom toho se občas ve svém psaní projevuje jako duchaplný jogín. K námětu má také co říci. Vlastně píše o hodnotě svobody, kterou člověk získá, pokud pouta závislosti dovede překonat. Nešporovy úvahy ilustrované různými historkami ze života, bajkami ze života východních mistrů a stručnými popisy metod sloužících k podpoře vědomí a sebeovládání jsou rovněž docela inspirující a tvoří ke knížkám výše uvedeným docela dobrý kontrapunkt.

Příspěvek byl publikován v rubrice Knihy se štítky , , , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.