Diskrepance mezi světem powerpointových prezentací a světem „na ostro“, poznamenala projekt umělých ostrovů The World v Dubaji. Metodou sypání písku do moře tam mělo vzniknout umělé souostroví, při pohledu z výšky napodobující mapu světa.
Muž, který koupil Irsko, se jmenoval John O’Dolan. Koupil si Irsko z písku, Irsko na dohled od ropných věží, na dohled mrakodrapů jak z 22. století, Irsko v tropickém moři, chtěl ho rozparcelovat a rozprodat. Ve své zemi zbohatl na realitním trhu. V Dubaji ale narazil na někoho silnějšího.
Příběh písečného souostroví svět připomíná pohádku, příběh, ve kterém se zlaťáky v košíku od pohádkového děda promění ve spadané listí, ve kterém se nádherné šperky rozsypou na prach. Zájem klientů byl malý, umělé ostrovy se začaly nořit do moře. Co vypadalo tak dobře na CNN a v reportáži z National Geographicu, bylo v realitě zbavené virtuálních kouzel jen tím čím to prostě bylo. Jen pískem nasypaným do moře.
Problém nesmyslných investicí je často problémem záměny představ a skutečného stavu přirozeného světa. Vývoj dubajského projektu ukazuje, že v obou těchto světech platí jiná pravidla.
Nabízí se otázka, jestli je možné vystavět jiný svět prostředky našeho reálného světa. Krása tropických ostrovů je přece založena na čemsi přirozeném. V reálném světě chrání tropické ostrovy korálový útes, který brání mořskému proudu ostrov odnést do moře. Je to současně křehké a současně trvalé. Turisté tam hledají kouzlo přirozeného světa.
Irsko v Dubaji přišlo na 28 milionů eur. John O’Dolan stálo nejen tyto peníze. Ve svém domě ve čtvrti Rusheen Bay v městě Galway si 3. března 2009 kvůli ztrátám na realitním trhu prostřelil hlavu. Zanechal po sobě ženu a tři děti.
Profesor Joe Valencic o projektu