Pirna, Sonnenstein, výstava: Otto Lange Der Dresdner Expressionist

Jarní výlet do Německa nás zavedl do Pirny a do Drážďan. V kapse jsme měli Kulturní pas / Kulturpass, který vydává spolek Euroregion Elbe/Labe. Umožňuje získat slevu na vstupném v několika desítkách kulturních zařízení v dolním Sasku. Cena Kulturního pasu je pouhých třicet korun.

Pirna je zachovalé městečko, vlastně předměstí půlmilionových Drážďan, třebaže právě to by místní asi neradi slyšeli. Zachovalé v tomto kraji znamená, že nebylo zničeno při válce, ani průmyslovou činností. Zaparkovali jsme u Labe a pod železniční tratí prošli přímo do historického jádra města, které bylo v syrovém dubnovém počasí celkem přívětivě naladěno. V létě se do Pirny dá přijet po labské cyklostezce, my jsme si v celkem chladném počasí připadali jako první turistické vlaštovky letošního roku, postupně se objevovalo více turistů, právě toho dne se konal desátý ročník hudebního festivalu Pirnaer Tresen. Prošli jsme historickým náměstím, fotili domovní znamení, potom jsme na svahu za kostelem St. Marien Kirchen luteránské církve vystoupali k pevnosti Sonnenstein, která je momentálně ze strany od Pirny obložena lešením a opravuje se. Sonnenstein byl založen ve 13. století a krátce byl v českých rukách. Město Pirna prožívalo svůj velký rozkvět v 15. a 16. století, kdy bylo důležitým říčním přístavem. Pevnost nad ní po ztrátě vojenského významu sloužila jako zámek a státní vězení. V roce 1811 zde vznikl první Německý léčebný ústav pro duševně choré, který byl na svoji dobu údajně velmi pokrokový. Věci se zcela obrátily za nacismu, kdy zde bylo v letech 1940 až 1941 usmrceno na 13 720 duševně nemocných osob, v programu označovaném za eutanázii. Pohnutou novodobou historii pevnosti připomíná město Pirna nenápadně, k Sonennsteinu na památku těchto obětí vede řada nenápadných barevných křížků na dlažbě. A právě na Sonnensteinu je památník v podobě rozpůleného autobusu, který oběti na místo dopravoval.

Zpátky v Pirně jsem zašli do městského muzea, kde jsme díky Kulturnímu pasu dostali slevu na vstupném ve výši 1,00 euro. Výstava Otto Lange Der Dresden Expresionist – Mit Leidenschaft ins Holz gerissen – je zde otevřena do 19. června. Langeho osud byl spjat se změnami, ke kterým v této krajině a zemi docházelo. Narodil se v roce 1879 a patřil k malířům secese, v Pirně aktuálně vystavené práce se však zaměřují na jeho práce expresionistické, které vytvářel zhruba od roku 1915. Jedná se převážně o kolorované dřevoryty. Instalace výstavy přináší v jedné polovině sálu kresby a malby s válečnou tématikou, na protějších stěnách převažují výjevy z běžného života. Na jednom z úvodních obrazů je pohled na Labe, zelenomodré, zalesněné břehy v podobných odstínech a skály Saského Švýcarska v podobných odstínech. Nálada plynoucí řeky splývá s atmosférou plynoucího života na jejích březích. Perokresba z války, hlavy jako valouny v brázdách pole. Dále např. Kristova hlava (1916), Autoportrét (1914). Lange v těchto dílech vychází z přirozenosti, kterou vnímal a ztvárňoval ve svém osobitém stylu. Momentky na protější stěně: výjev z tržiště, z hospody, jiný výjev: dřevoryt v pestrých barvách a rozpohybovaných obrysech, chlapec se dvěma kočkami z roku 1917, výrazný obličej v žíhané žluti, motivy koček takřka zašifrované v barevných plochách, dokazují autorovu schopnost pozorovat a vidět běžný život v jeho zvláštní kráse a osvětlení – paprsky jaksi nadčasovými. Lange patřil za nacistů k zakázaným, zatracovaným umělcům. Jak se v totalitním státě svobodný a vlastní interpretace reality postupně stávala nepřijatelnou, bylo toto umění vytlačováno na okraj a zakazováno. Jak v totalitním systému zabírá prostor svobody státní ideologií vnucovaná možnost jen jediného výkladu skutečnosti, ocitají se podobná díla v zatracení. Ideologie si uzurpuje právo na výklad reality, aby umožnila svým stoupencům uniknout úzkosti a strachu z toho, co člověk musí ve svém životě podstoupit. Strach plynoucí z existenciální úzkosti je dynamitem výbušnějším než střelný prach. Ponížení z jedné války vede k zbrojení do druhé války. Návštěva Pirny se tak ukázala být celkem štastná, právě pro možnost seznámit se s dílem tohoto autora. Otto Lange zemřel v Drážďanech při operaci v prosinci 1944. Návštěva této výstavy byla skutečně štastným počinem našeho dopoledne v Pirně.

Související adresy:
www.euroregion-elbe-labe.eu

Peňáz o Pirně – celkem slušná reportáž

blog: www.clivechristy.com, věnovaný životu malíře Otto Lange

Město Pirna

Příspěvek byl publikován v rubrice Podél trati se štítky , , , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.