Dušan Tománek, Mutující médium a časopis C

Koncem minulého týdne jsem v Praze navštívil tři celkem zajímavé fotografické výstavy. Za první z nich jsem zamířil na Újezd, kde v Atelieru Josefa Sudka vystavuje zlínský fotograf Dušan Tománek. Výstava nazvaná Proces se zde koná do 8. května.

Proces v komorním prostředí Sudkova ateliéru evokuje prostředí dílny. Tománek instaloval fotografie různého formátu a odlišných témat. Výstava nemá hlavní téma, které by diváka „praštilo do očí“ a nepustilo dál. Autor navíc své fotky ani nijak nekomentuje. Fotí průběžně, vystaveny jsou fotky ze Zlína a Zlínska, který je jakousi utopickou suburbií sebe sama. Některé fotky jsou z otevřené krajiny, jiné cílí na předměty z domácí kutilské dílny, jsou častokrát jaksi přesvětlené, nekontrastní, jakoby technicky nedokonalé – nechávají svým objektům žít, jakoby vznikaly neplánovaně, pro bezděčnou dokumentaci něčeho úplně jiného, byly jen vedlejším předmětem doličným, něčím, co by se mohlo hodit. Je v tom ozvěna jakéhosi příštipkaření, v suburbii tak rozšířeného. Na fotkách toto přechází až do gigantických rozměrů, když se díváme na „rozpracovaný“ MIG za plotem v jakémsi vojenském prostoru, zřejmě u Vyškova. Vedle toho třeba fotka z opravy fresek zlínského kostela, z noční procházky městem, z návštěvy u kamaráda. Tománek přeměnil Atelier Josefa Sudka v jakousi garsonku světa jménem Česko. Celkově je těch fotek málo, ale současně na daný prostor je jich hodně, vzájemnou komunikací daný prostor naplňují až přeplňují. Což je možná i posláním této výstavy Prostor a dobrou vizitkou Tománkovy akční fotografie. Výstava je specifickým pokusem o výtvarnou práci s médiem fotografie.

Výstava Mutující médium – fotografie v českém umění 1990 – 2010 v Rudolfinu má podobný záběr. Není fotografická, je o fotografii a jejích možných formách. Vystavuje zde několik českých autorů, fotografů či výtvarníků, kteří s fotografií pracují. Instalace jsou v ohromných sálech, ale působila na mě podobně jako výstava Dušana Tománka na Újezdě, jako jakási úvaha nad fotografií v dnešní době. Což koneckonců je přiznaný záměr kurátora Pavla Vančáta. Sekce výstavy: Piktorialisté, Stratégové, Manipulátoři, Nefotografové a Po fotografii. Nejvíc mě zaujaly první sály, z díla autorů, kteří se soustřeďují na snímaný objekt. Iluzivní počítačové hry s fotografií a fotografie abstrakcí, stínů, prázdných chodeb v závěrečných sekcích výstavy přináší jen klasickou českou depresi, bezmoc a beznaděj. Vedle toho se jasně odráží kvalita klasiky, kterou zde představuje třeba Ivan Pinkava, Václav Jirásek nebo fotky z cyklu Řeholní pacient Václava Stratila. Výstava představila fotky celkem dvaceti autorů, je možná chyba, že mě nejvíc oslovila tato známá jména.

Václav Stratil: Řeholní pacient

Třetí navštívená výstava: Foto Virus / C Action v Galerii Langhans trvá to 15. května. Jsou tam fotky ze světa, šestnáct autorů, které vybrala redakce magazínu C Photo International. Tam se ukazuje fotografie jako prostředek k projevení světa, jaký je, jsou tosnímky převážně dokumentární až reportážní. Nepůsobí tak odevzdaně jako některé experimenty z Rudolfina, autoři také docela odkrývají karty, když své fotky představují krátkým vlastním komentářem. Motivy fotek jsou různé, od technicky dokonalých portrétů Victora Albrowa přes fotografické imaginace počítačem vytvořených měst Giacoma Costy až třeba po reportážní fotografie z afrických dolů na diamanty Estaguia Nevese.

Líbilo se mi, že jsou fotky navázány na časopis – byť jsou v časopise C International Photo Magazine jen fotky a skoro žádné texty. Líbilo se mi, že u výstavy je časopis volně k nahlédnutí.

Zaujala mě fotografie jako taková, jako médium, které vyjevuje podoby světa a vypráví o něm – obrazy a tudíž beze slov. Jako jakýsi přírodní živel, spodní proud obrazů, bludiště, ve které se snadno bloudí.

C international Photo Magazine

Cestou z Langhans jsem si na památku jednoho dne a tří výstav zakoupil předposlední Komfort Mag č. 4, s fotkami z Muzea pozemní a letecké techniky ve Vyškově a jinými věcmi z Česka.

Komfort Mag