Pražská galerie Rudolfinum až do 13. listopadu vystavuje kolekci osmaosmdesáti fotografií, které byly při svém vzniku spojeny s nejrůznějšími kontroverzemi. Výstavu připravila ve spolupráci s kurátora ženevského Museé de l´Elysée.
Fotografie se ukazuje jako jaksi uchopitelnější médium, než jak působí současné výtvarné umění. Výstava volně navazuje na předcházející expozici Mutující médium současné fotografie, která se v Rudolfinu konala na jaře.
Expozice Kontroverze/Controversies s podtitulem Právní a etická historie fotografie je instalována velmi decentně až nenápadně, většina vystavených snímků – ať už je datum jejich vzniku relativně nedávné nebo vzdálenější- evokuje příběhy, které se tak či onak dotýkají našeho každodenního potýkání se se světem médií.
Sympatickým počinem pro návštěvníky jsou katalogové listy ke každé z fotografií, které jsou ve výstavních sálech volně k rozebrání. Jelikož jsou označeny číslovkou 500 ks, jedná se možná o prémii pro prvních pět stovek návštěvníků. Mnohé z fotografií jsou natolik známé, že by možná stačil list se seznamem vystavených prací a jmen autorů sloužící k dohledání dalších informací např. na Wikipedii, kde najdeme samostatná hesla pro většinu z nich.
Kontroverze okolo vystavených fotografií se převážně týkají následujících tří oblastí: autorských práv, politické a válečné fotografie, zobrazování nahoty.
Nejzajímavější z těchto kategorií je dokumentární a politická fotografie. Najdeme zde např. původní a inscenovanou fotografii z dobytí Berlína – snímek rudé vlajky na Reichstagu, fotografii Stalina po boku s Jagodou a retuši, kde byl tento soudruh z historie vymazán. Z dřívější doby např. známé posmrtné foto Bismarcka, vedle toho fotografii z věznice Abu Ghraíb. Limity lidské existence dokládají osudy snímků z humanitárních katastrof, typu zemětřesení, hladomor.
Fotografie dokumentárního typu jsou v průběhu let příčinou mnoha sporů. Otázka, co je veřejné a co soukromé, co vhodné k záznamu a co nevhodné, se prolíná dějinami umění od nepaměti. Výstava tyto otázky dokumentuje komentáři, stručnými příběhy, uvedenými u jednotlivých snímků. Kurátoři dávají nahlédnout na legendární snímky, okolo kterých se formovaly otázky autorské etiky u fotografie, zároveň na novějších snímcích evokují novodobé debaty nad právem svolit či odmítnout fotografii, nad hranicí mezi veřejným zájmem a zájmem na ochranu soukromí.
Jedním z klíčových míst expozice je fotografie Nicka Uta z války ve Vietnamu – devítiletá dívka Khim Phuc běžící po silnici z hořící vesnice. Snímek je doplněn dokumentárním filmem o této dívce. Její osud se poněkud rozchází s dojmem z fotografie. Po válce ji komunistický Vietnam využil pro šíření vlastní propagandy, zatímco její rodiče byli šikanováni, jelikož se jednalo o majitele menší restaurace. Khim Phuc v roce 1992 se svým partnerem emigrovala do Kanady, kde požádala o azyl. Po čase založila rodinu, má dvě děti a získala kanadské občanství.
Obrazy a malby po staletí po svém způsobu ilustrovaly příběhy z nábožeství, legend a mýtů, tj. potvrzovaly v dané komunitě věci známé, v dnešní době je jejich úloha jiná. Obrazy ve službě médií často klamou, stávají se prostředky boje o zájem čtenářů, diváků, nakupujících. Tento efekt výstava velmi dobře připomíná.
(Výstava Kontroverze/Controversies, Právní a etická historie fotografie, Galerie Rudolfinum, Praha, 8. 9. až 13. 11. 2011)
Příběh fotografie Khim Phúc na Wikipedii.