Přemýšlím někdy, jaký má smysl moje psaní o knížkách. Literární kritik by měl být soustavný a pilný a mít všeobecný přehled, aby jeho práce nevypadala jako pouhé nahodilé informování o tom, co si přečetl a co si o tom myslí. Čtenářské resty jsou vždycky složitá věc. Už dávno jsem si chtěl přečíst… těch jmen a titulů je opravdu víc, než co mohu stihnout. Začátkem roku jsem si vypůjčil dvě knihy autorů z generace narozené před šedesáti lety. Dnes jen stručný referát o povídkách Jana Nováka, ke knížce Viktora Šlajchrta zde budu psát zítra. Oba autory jsem znal dosud vzdáleně, Viktora Šlajchrta z publicistiky, Jana Nováka díky ohlasu, který vyvolal jeho román Zatím dobrý z roku 2004, o případě bratří Mašínů.
Jan Novák: Hic a kosa v Chicagu
Povídky Jana Nováka (*1953) Hic a kosa v Chicagu vycházející v autorském výboru jsou sebrány z několika různých období autorova života v USA. Jan Novák je pro toto vydání upravil a revidoval. Knížka je sympatická tím, že do ní autor uložil atmosféru emigrantského života českých rodin v Chicagu 70. a 80. let, který byl paralelně vnějšími okolnostmi dost podstatně jiný, než jak o českém životě mohla vyprávět tehdejší literatura v Čechách samotných. Celkem zajímavým prvkem, který se čtenáře zmocňuje při čtení těchto povídek je totiž uvažování, co je na příbězích českých hrdinů v povídkách Jana Nováka ještě české a co už americké, souvisí to se specifických česko-anglickým dialogem, ve kterém vedou své dialogy i jejich vnitřním nastavením, což je možná ještě podstatnější. Jsou napůl zlatokopy amerických možností a napůl bojácnými či nedůvěřivými měšťáky, kteří ve svých myslích preferují klidný domácí život.
Jan Novák se do druhého největšího města Spojených států dostal v roce 1969 s rodiči a sestrou, tehdy mu bylo 16 let. Protloukal se svým americkým životem docela proletářsky, poznal život českých emigrantů v Americe zdola, přes nutnost pracovat a uživit se.
Povídky jsou napsány s cílem čtenáře „napnout“ dějem a vypravěčstvím, akce jasně převažuje nad reflexí. Uvažování postav v těchto povídkách je dost praktické až přízemně primitivní, což z nich v některých povídkách dělá postavy příliš prvoplánové. Týká se to zejména povídek z knihy Striptease Chicago, kde jsou ale na druhé straně také místa extra vtipná, např. popis emigrantského baru v života okolo v povídce Erotický dusno. V ní autor líčí příběh člověka, který se v opilosti seznámí s mladou černoškou, přes celkem podstatný věkový rozdíl s ní naváže milostný poměr, následně se mu rozpadne manželství a rodina, ale časem se ke své ženě přece jen vrátí.
Povídka Malý prachy, ale s bouchačkou z pozdějšího období dává nahlédnout, do jak neobvyklých a svérázných situací je možné se v Americe dostat. Autor v tomto příběhu dává nahlédnout do situací a pocitů, které si odnášel ze svého krátkého působení v jedné chicagské bezpečnostní službě, kdy řídil dodávku svážející tržby z obchodů do banky.
Knížka je hodně autentická, sám jsem v tomhle městě prožil půl roku v polovině devadesátých let a mohu potvrdit, že takhle nějak to tam opravdu vypadalo. Možná i kvůli tomu, že po návratu do Čech byly moje vlastní zážitky z návštěvy Chicaga dlouhou dobu docela intenzivní, jsem dosud knihy Jana Nováka příliš nevyhledával. Možná to byla chyba, zbytečný sentiment, jak si teď uvědomuji.
Spisovateli Janu Novákovi se obdivuji za způsob, jakým se s literaturou popral. K jeho putování městem přispěla ta okolnost, že v Chicagu jaksi nejsou pro české autory jeho typu pohodlné posty v literárních redakcích nebo v nakladatelských kancelářích. Jan Novák v době, kdy hledal své místo v literatuře, řadu let pracoval v různých občanských zaměstnáních, v Chicagu 70. a 80. let poznal různá prostředí, město nejen prochodil, ale prožil. Pro mě sympatické příběhy, zajímavé čtení, byť o běžných lidských věcech.
Jan Novák: Hic a kosa v Chicagu, Plus, Praha 2011, 286 str.