… jinak jsem četl tu Rejžkovu recenzi na Kahudu v Hostu č. 8/2014 a mám dojem, že si nejsem jistý, jestli je ta knížka opravdu tak špatná. Ale nečetl jsem a k prolistování nikde poblíž nemám.
Ten fakt, že pokud člověk nevnímá – nebo jinými slovy řečeno – nedokáže-li člověk vnímat události z před 25 let aspoň zčásti jako události „duchovní“ – pak obvykle mu nezbývá nic jiného, než je vnímat jako konspiraci, tj. paranoidně; tak takový fakt je mi zřejmý. To je jasný protiklad, na jedné straně vnímat běh dějin jako něco, co přesahuje individuální mysl s jejími plány a následkem takového náhledu věc odevzdat do rukou „vyšších“, nebo na druhé straně potom zastávat názor, že všechno, co se v dějinách děje někdo racionálně předpřipravil a naplánoval a ve shodě s tím sám taky ledacos „plánovat“. Mně osobně je bližší stanovisko první, ten listopad se jinak než jako duchovní hnutí chápat myslím vůbec nedá.
Teď jsem třeba četl prózy Egona Bondyho vydané pod názvem Mníšek/Vylitý nočník a tam Egon Bondy zastává pochopitelně to neduchovní pojetí dějin a z této jeho prózy, ty tři povídky toho Vylitého nočníku myslím, vyplývá, že Bondy byl v roce 1979, kdy to psal, prost veškeré naděje ohledně možné změny režimu, a ještě k tomu se lidem, co smýšleli jinak nepokrytě vysmíval a měl je za blbce… Holt pro marxistu levého žádná útěcha neexistovala. Docela mě to pobavilo, opravdu poučné čtení to pro mě bylo. Mj. v tom smyslu, že v tom temnu konce 70. let zřejmě přece jenom existovali lidé s určitou nadějí na změnu. Byť je lidé s myšlenkovou potencí a světonázorem Bondyho měli za blázny.
Zajímalo by mě pouze jedno, jestli to Kahuda s těmi konspiracemi myslel vážně – jak to pochopil ten Rejžek ve své recenzi – nebo zda se Kahuda těm konspiracím nějak vědomě autorsky vysmívá a Rejžek to ke své smůle nepochopil. Jelikož jsem knížku nečetl, tak šance obou variant jsou u mě vyrovnané 50/50.
Zabýval bych se tím, možná, jelikož by to možná bylo zajímavé, ale bohužel 700 stran na tohle téma momentálně nemůžu přečíst.
(diskuse v e-mailu)