Poznámky z četby: Nebe pod Berlínem

Četbu knížky Jaroslava Rudiše Nebe pod Berlínem jsem dlouho dokládal, možná kvůli tomu, že jsem chtěl získat odstup od jejího postupně se vyvíjejícího příběhu. Nebo snad příběhu jejího autora? Knížka vyšla v roce 2002, autor za ni získal populární Ortenovu cenu, bylo v té době právě 30 let. Následovalo několik zahraničních vydání, e-kniha, audiokniha.

Jako fanouška filmu Alois Nebel, o kterém jsem zde na blogu kdysi už psal – viz Alois Nebel – film – mě dílo Jaroslava Rudiše lákalo, jenže pro různé jiné okolnosti nebyl čas na četbu.

Až nedávno jsem měl jedno dopoledne asi čtyři hodiny čas a knížku jsem si prošel. Bohužel jsem zjistil, že je dost složité psát poznámky k textu, který vlastním pouze v el. podobě ve čtečce, jelikož nejsem zvyklý si do čtečky psát poznámky a dávat záložky, takže se mi v textu zpětně hůř listuje.

Rudišova vize berlínského podzemí je sympaticky rozvrstvená, základem je železniční svršek s kolejemi metra, tratě umístněné většinou v podzemních tunelech, spojující Východ a Západ v srdci Berlína s okrajovými čtvrtěmi jako pomyslné bypassy, další vrstvou jsou protagonisté příběhu, tři rockoví muzikanti, vlakvedoucí U-Bahnu a S-Bahnu, jejich ženy a milenky, přátelé a rodinní příslušníci, náhodní známi, cestující a sebevrazi, ti všichni se v příběhu porůznu objevují a zase mizí, jejich existence v této novele je útržkovitá, souvislosti jsou dosaženy až v dalším plánu, kterým je tvorba a vize, konkrétně v podobě literatury, hudby hrané na ulici nebo produkované na punkových koncertech.

Rudiš se setkal s docela dobrým námětem a celou věc jaksi dost živě vystihl. Vyprávění je to jakoby filmové a kdybych měl o knížce uvažovat s mnohaletým odstupem od prvního vydání, asi bych se měl výrazněji pustit po stopách úvahy, jak vlastně film ovlivnil literaturu. Filmové střihy, televizní seriály s jejich rytmem a střídáním nálad.

Uvedené postavy a jejich motivy nejsou příliš psychologicky pojednány. Jsou vystiženy charakteristickým detailem z jejich života, vyjadřovaní nebo stylu jejich chování. V podobně stručných a „rychlých“ novelách je to běžné, zde je ten dojem „filmovosti“ podtržen ještě námětem vagonů metra, které vždy ze tmy jen na chvíli zastaví v každé ze zastávek na své trase. Pasažér či divák nebo čtenář na okamžik spatří scenérii a znova je na cestě dál.

Zachycením detailů z konkrétního metra v reálném Berlíně je text na pomezí literatury a reportáže. Což mi přijde zajímavé. Dilemata jednotlivých postav jsou v textu dána a příliš se nevyvíjejí. Příběh je dán jejich setkáváním, společným hraním skupiny U-Bahn, vyprávěním vlakvedoucích v železničářském bistru na jedné ze stanic, vzpomínkami vypravěče na návštěvy strýce z NDR a jeho rodiny u nich doma v paneláku kdesi v Praze v napjaté době před pádem Berlínské zdi.

Vlastně když to píšu, vzpomínám si na omšelý portrét spisovatele Adolfa Branalda v nádražní hale stanice Moldava v Krušných horách. Adolf Branald byl autor skvělých reportáží, které jsem četl kdysi ve svém vlastním čtenářském pravěku a od té doby už nikdy. Rudišova knížka vypráví o světě reportážně a literárně zároveň. Zpracovává téma „nářku mrtvých“, lidí, kteří zmizeli z toho světa vlastním rozhodnutím nebo omylem při nehodě, téma je to zvláštní, je zde přiznaná inspirace filmem Wima Wenderse Der Himmel über Berlin (česky Nebe nad Berlínem), z roku 1987. Literární přesah dává textu možná právě to vnímání zmíněného „nářku mrtvých,“ jejich neviditelné přítomnosti. Cituji zde knižní titul, který u nás před časem vyšel v nakl. Portál, rozhovor dvou jungiánů Jamese Hillmana a Sonu Shamdasaniho. Jejich myšlenka – že mnoha mrtvým zde v tomto pásmu Evropy jaksi dlužíme mnohé odpovědi na jejich otázky – je vlastně jakoby literárním plánu této novely velmi dobře vystižena. A možná právě to dává původně snad reportážní črtě z Berlína rozměr, pro který je knížka jaksi nadčasová.

Nezbývá než zakončit tyto poznámky z četby, Rudišova knížka se mi dobře četla, jeho vypravěč je sice vykořeněný ztracenec a nemá to happy end, má to ale několik vrstev/plánů a celkem dobrý rytmus.

Příspěvek byl publikován v rubrice Knihy se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.