K čemu je časopis?

V prosincovém vydání měsíčníku Host jsem v rubrice Krátce na str. 4 nejprve jen přehlédl, pak zpětně a se zájmem přečetl glosu Jiřího Trávníčka nazvanou lapidárně K čemu je čtení?

Úvaha je to rozšafná, jaksi až kondelíkovská. Ono totiž když si nějaký laik položí podobnou otázku, pak pravděpodobně, jak mě upozornil jeden známý, se kterým jsem před časem na literární náměty vedl delší rozhovor, pak tedy onen laik načne své uvažování pravděpodobně od představy, že čtení je, aby v člověku vzbuzovalo určité pocity libosti. Pokud tedy uvažujeme o zaujatém čtení literatury a nikoli např. o nuceném čtení makulatury.

Rozumářsky napsaná glosa Trávníčkova to jaksi opomíjí. Proč o tom píšu, když je to v Hostu příspěvek nevelký, na necelý jeden sloupeček rozsahem? Abych snad zkrátka na tom příkladě poukázal na cosi obecnějšího.

Jsem od sudiček nadán určitou věcí a to tím, že mě jaksi přitahují myšlenky. Naopak určité styly psaní, kde naznávám jakési „psaní z musu,“ mě spolehlivě odpuzují. Tak to mám vlastně s příspěvky některých osobností v časopise Host.

Nedávno jsem uvažoval, že je to vlastně časopis, který vychází na provinční universitě, v provinčním městě provinčního státu. Na tomto konstatování by nemusel nikdo vidět nic špatného. Ono totiž každé umění je nejprve lokální, přísluší k určitému místu. Přísluší k nějakému člověku – autorovi, který někde žije a vychází ve své tvorbě z určitých místních souřadnic. Aspoň většinou to tak bývá.

Vydávání časopisu literárního považuji za umění svého druhu. Problém časopisů podobných Hostu vidím v tom, že ideje literárních časopisů jaksi začátkem 90. let obsadili lidé, kteří za sebou vlastně ještě nic neměli. Měli jen předpoklad, že jednou něco dokáží. A nebyli zatíženi tzv. „dobou.“ K těm patřili také lidé, jako je Jiří Trávníček nebo Mirek Balaštík. Čím to je, čím to vlastně je, že to s těmi časopisy dopadá právě takhle?

Domnívám se, že člověk, který má skutečnou vnitřní potřebu vytvářet estetický prostor v podobě uměleckého časopisu by dokázal i lokální, regionální projekt utvářet v určitém stylu a na úrovni. Brát si literaturu jako jakýsi „úkol ke zpracování,“ je však téměř dokonalý recept na nudu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Média se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.