Komunitní stránka HitHit.cz patří spolu s adresou Startovac.cz k oporám českého crowdfundingu. Podobné stránky se u nás objevily až v posledních třech letech. Jedná se o splněný sen – možnost přispět na něco, co teprve vzniká, možnost ocitnout se „jednou nohou“ v zákulisí, stát se osobu zasvěcenou do příprav různých projektů, být aspoň chvíli na jedné lodi s různými autory a kreativními lidmi, byť samozřejmě v poměrně malém měřítku.
V oblasti literární jsem v poslední době zaznamenal zajímavý projekt z Brna, kde Větrné mlýny vybírali na sborník Leoše Bacona Slaniny. Projekt nazvaný Bacon 70 jsem podpořil a jsem tomu rád, jelikož ve svém výsledku se jedná o knihu velmi zajímavou. Krom toho Větrné mlýny do tiráže uvedli jména přispěvatelů a díky tomu se po čase ocitlo mé jméno v nějaké knize.
Na autora mám osobní vzpomínku z doby, kdy jsem studoval MU v Brně. Je to zhruba tak dávno, kolik nás se Slaninou navzájem dělí věkově a mohu tedy srovnávat jeho obraz v tehdejším Brně, jak na ně vzpomínám a sebe samého ve svém současném pobytu na světě. Slanina mi tehdy připadal poněkud starší, než jak si připadám já dnes. Byl to člověk, jak si dnes uvědomuji, skutečně se zájmem o své okolí, ovšem se zájmem, pokud si vzpomínám, velmi gentlemanským, ztracený městský tulák, návštěvník literárních akcí, „prudič“ vybírající „na pivo,“ nicméně prudič vzácně neegoistický, milý v tom smyslu, že se s ním dalo brát ledacos s úsměvem. Uvědomuji si, že jeho tehdejší názory jsem vlastně neznal, snad jsem ani nikdy nebyl přítomen nějakým vášnivým debatám se Slaninou, spíše byla tam, kde se vyskytoval, převážně jakási pohoda, byl to člověk jaksi „letní“, z ročního období a denní doby podvečerní, kdy má v sobě město Brno a zejména historické ulice v jeho centru jakýsi klid.
Slaninova tvorba mě dlouhá léta míjela, snad právě pro tu onu odtažitost od veškerých dobových tehdejších debat. Ve své četbě jsem hledal cosi jiného, má povaha neodpovídá podobnému klidu, směřoval jsem tehdy jinam. Když jsem se však začetl do knihy Bacon 70, zjistil jsem, že Slaninovo dílo má svůj obsah a styl, dozrálo a je v mnoha ohledech zajímavé. Autor se ukázal být klidným svědkem neklidné doby, vytěžil ze svých procházek určitou nadčasovost. S ohledem na několik povedených básní v té knize bych se jej dokonce nebál nazvat básníkem – taoistou, který, snad díky nezáludné otevřenosti době a současně díky jakési věrnosti sobě, skutečně ledacos „na papír“ dostal. Dostal to tam jaksi „shůry“ a vlastně by to snad ani jinak nebylo možné.
Knížku editovala Dora Kaprálová, velmi pečlivě a s názorem. Výbor připravila z pěti autorových dosud publikovaných sbírek a jedné sbírky rukopisné. Sbírku Divoká kočka, divoká myš přebrala do knížky celou a myslím, že ta skutečně patří v kontextu Slaninova díla k nejlepším a je dobře, že se na sborník úspěšně vybralo dost prostředků a s autorovou poesií se nemuselo šetřit. Divoká kočka, divoká myš přináší Slaninovy typické pozdně letní básně:
* * *
Kam jdeš jdeš
člověče vonící jmelím
sladkovodní rybo
srdce pulzující v doteku
Klap klap klap
skalpel
co chceš řezat
tady už průřez komorou nepomůže
čočka mží
proč mží když ty nechceš
co vlastně tedy chceš
v čase zrajících malin
Léto jedno kterého času
Jedná se o knížku vydanou k autorovu životnímu jubileu a tudíž obsahuje rovněž poměrně obsažný oddíl ohlasů přátel, poesii či stručné prozaické doušky. Sem přispěli ze známějších jmen: Ivan Wernisch, Arnošt Goldflam, Zeno Kaprál a mnozí další. Součástí jsou četné fotografie, krom editorského vkladu již jmenované Dory Kaprálové pochvalu zaslouží Kateřina Wewiorová za grafickou úpravu.
* * *
Kdybych se ohlédl za dalšími projekty, na které jsem přispěl za zhruba jeden rok svého angažmá na této stránce, pak to dosud byly projekty hudební:
- CD skupiny Ponk: Postfolklor
- CD skupiny Epydemye: Kotlina
- CD A-cappella jazz sextet Skety
- neúspěšně na CD Jana Sahary Hedla a Blanky Šrůmové, kde se příspěvek vracel.
Tyto mé příspěvky, konkrétně v průměru okolo „pětikila,“ by samozřejmě nikoho samy o sobě nevytrhly, ale v crowdfundingu je síla a celkově krom zmíněného sborníku Slanina 70, mohu zpětně pochválit také je.
Ponk – CD tria moravských hudebníků Michal Krystýnek – Jakub Nožička – Eduard Tomaštík, získalo již několik ocenění. Originální hudba a harmonie na klasické lidovkové nástroje: cimbál, housle, basa. Píseň Göding věnovaná památce Víta Chromka, neúnavného organizátora kulturních akcí v Uherském Hradišti, je ukázkou na You Tube.
Epydemye – CD mladé rockové skupiny, koncipované na památku českých hrdinů a osudů v posledních několika desítkách let, odvážný, ačkoliv zároveň trochu naivní počin. Na You Tube: např. song Skočil jsem do tmy, věnovaný parašutistům z britských misí.
Skety – zkrátka dobrá „náladovka“.
V současné době na HitHit.cz fandím Petru Placákovi a podporuji jeho projekt obnovy webových stránek a časopisu Babylon, mého oblíbeného Studentského listu pro seniory.