…a to na Novinkách.cz, kde v pro mě dost nepochopitelném kroku připojili k rozhovoru s Jáchymem Topolem reakci Václava Klause a jeho kumpánů.
Autor jakéhokoli uměleckého díla je snadno napadnutelný a redakce, která dbá dobrého jména, by měla dvakrát vážit, než se k podobnému kroku odhodlá. Co pohnulo Novinky.cz k tomu, aby Klausův útok na spisovatele Topola takto propagovala?
Zřejmě k tomu vedla jakási ztráta vkusu, ztráta schopnosti „cítit realitu“, vidím za tím duševní prázdnotu, snad až nihilismus redaktorů tohoto levicového média. Být veřejně vystupujícím českým literátem, tak bych se, už jen z pocitu kolegiality s Jáchymem Topolem, po této záležitosti vyhýbal Novinkám.cz širokým obloukem.
Rozhovor samotný vedla Tereza Šimůnková, vyšel už koncem června pod titulkem O nicotě a ponižování. Topol tam otevřeně a kriticky odkazuje k totalitním dobám, které považuje za hanbu a jejichž synonymem je mu právě slovo „ponižování.“ Podobně hovoří i v Hostu z května letošního roku, kde s ním vedl rozpravu Ondřej Nezbeda. Vlastním motivem rozhovorů je letošní Topolova knižní novinka Citlivý člověk.
Nelenil jsem a šel si tu knížku koupit… nikdo mě nemůže podezřívat z toho, že bych byl nějakým nekritickým fanouškem právě tohoto spisovatele. Jeho knižní prvotinu, sbírku básniček nazvanou Miluji tě k zbláznění nicméně řadím k pomyslnému domácímu zlatému fondu. Následující Topolovy romány a novely jsem příliš nečetl. Na rozdíl od toho jsem vždy s potěšením četl cokoliv, co se od Topola v tisku objevilo v podobě reportáže, knižní recenze apod. Snad z toho důvodu, že pro mě byly tyto texty formou a obsahem přístupnější.
Básník a autor podobného ražení má nárok na to, aby přeháněl. To by snad každý jedinec, co sedí v pozici profesionálního redaktora a spravuje projekt typu Novinek.cz měl nahlížet a měl by tuto stránku věci chránit.
Klausův hanopis byl napsán pravděpodobně proto, že si Klaus dodnes potřebuje vyřizovat své účty imaginární s Havlem. Tady je dobré nahlédnout, jak Miloš Forman ve svém filmu Amadeus v osmdesátých letech metaforicky předznamenal nastávající situaci v Praze. Střet Klause, sice lehce nadpůměrného, avšak jen obyč. karierního politika a Havla, jako božského génia. Z aktuálního incidentu je nakrásně patrné, že i kdyby se Klaus vztekem přetrhl, lidi se mu za podobné výlevy mohou je smát. A čím víc toto Klaus dává najevo, tím je jeho postava ubožejší a směšnější.
Vždyť Klaus ve svém hanopisu na Topola píše např. o Polsku jako o zemi, která jen jen vzkvétá. Stačí přitom zajet do jakékoli vesnice nebo městečka kousek od hranic a člověk tam snadno rozpozná tváře lidí zničených alkoholem, setká se se sítí specializovaných prodejen „Svět alkoholu“, narazí na lidi s lahví piva v ruce, a o nějaké nadstandardní výstavnosti polských vesnic a měst nelze mít žádné iluze. Nemyslím tím samozřejmě, že by Polsko upadalo, naopak, Polsko se zvedá, náznaky oživení jsou tam patrné, bohužel komunistická devastace tuto zemi zašlapala opravdu hluboko do země. Žádný „ohromující vývoj“ o jakém píší Klaus, Weigl a Jakl, jsem v Polsku při svých poměrně častých návštěvách nepozoroval. Jen pomalé zvedání se.
Jel jsem nedávno autem po Polsku a poslouchal Jedynku, tamní obdobu našeho Radiožurnálu a nějaký odborník tam uváděl, že spotřeba alkoholu v Polsku je nyní ještě o 40 % vyšší, než byla za komunistů. Řekl bych, že to asi není nějaká malá spotřeba.
O dalších dojmech z reakce Klause raději pomlčím. Je to dnes svět sám pro sebe, tento bývalý prezident a jeho pobočníci.
Jsem zklamán z toho, jakou cestou se vydala redakce Novinek.cz, když něco podobného tímto způsobem připojila k rozhovoru se zajímavým člověkem a spisovatelem Jáchymem Topolem.