Když je na severu Čech pěkné počasí je kopec Radobýl jedním z nabízejících se výletních cílů.
Kdysi sem chodil básník Mácha, bylo to před necelými dvěma stovkami let. Dnes dochází aktivní literáti rádi na Říp, v posledních několika letech je tam zvával básník a lokální politik z Roudnice nad Labem Milan Děžinský.
Radobýl nicméně je zajímavý, pohled z Radobýlu na okolní krajinu je pestřejší než vyhlídky z Řípu. Ten je samozřejmě v krajině výraznější a také vyšší. Radobýl dosahuje výšky 399 m.n.m., Říp 455 m. n. m.
Vycházka na Radobýl ze Žalhostic vede po žluté turistické značce. Na úpatí čedičové kupy je bývalý lom, turista nahlédne otisk dávného tektonického děje, který naznačuje dobře patrná sloupcovitá odlučnost čediče. Na hraně této stěny chytají vítr menší draví ptáci, snad se učí létat ve vzdušných proudech. Je dobré vydat se na vrchol kopce zprava, neznačenou, ale kupříkladu letos v srpnu dobře v trávě vyšlapanou stezkou. Zákrutami se vine vzhůru kamenitou strání k vrcholu kopce.
Tam příchozí vítá zdaleka viditelný, stříbřitou barvou natřený betonový kříž. Svažité temeno Radobýlu pokrývá vysušená tráva a v ní kvetoucí suchomilné rostliny, které slunce tohoto léta zvláště povzbudilo k životu. Pozornost upoutají motýli, mezi nimiž zvláště vynikají otakárci fenykloví, s jemnou, jakoby tuší načtnutou kresbou křídel.
Jaký výhled z Radobýlu měl Mácha, když psal Máj? Byl to výhled z dnešního úhlu pohledu idylický. Žil v máji idejí, které následující desetiletí naplnily snad až pozdním způsobem.
V dálce je vidět již zmíněný Říp. Přímo naproti hraně čedičové stěny vidíme rovinu, z níž výrazně vyvstává kopec se zříceninou gotického hradu Hazmburk u vsi Klapý. Napravo od ní se na předpolí Českého středohoří se rýsuje obrys kamenných zdí hrádku zvaného Oltářík. Na pravém břehu Labe, severně od Radobýlu nachází pozorné oko zříceninu hradu Kamýk.
Krajině dominuje řeka Labe, jejíž proud obtéká Litoměřice a míří ke strmým svahům Brány Čech.
Úpatí Radobýlu směrem k jihozápadu zdobí upravené vinice, poskytující obživu několika místním rodinám, potěšení místním obyvatelům a také turistům. Rozloha ani produkce těchto vinic není příliš velká, pro zpříjemnění těchto míst však celkem dostatečná. Žernoseky a okolní obce, včetně rušnějších Litoměřic, mají v sobě kouzlo vinařského kraje.
Tok řeky se u Žernosek rozšiřuje. Dobře je vidět Píšťanské jezero, které vzniklo zatopením bývalé pískovny v polovině minulého století. Krom přírodního koupaliště je tam novodobý přístav pro malé plachetnice a motorové lodi. Pár jich pluje na jezeře mezi malebně vyhlížejícími ostrůvky.
Přes Labe vedou dva silniční a jeden železniční most, ke kterému možná právě pluje výletní parník. Při pohledu směrem na Litoměřice se jasně rýsují věže kostelů, radnice a sídliště. Cesta přes řeku míří na pevnostní město Terezín, obklopené stromy. Vysoká věž tamního kostela je rovněž dobře viditelná.
Dálniční viadukt na obzoru, kamenolomy, jeden v dálce nad dálničním viaduktem, druhý u Labe, takřka na dosah ruky. Podél řeky vedou dvě železniční trati, po té od Kolína právě lokomotiva táhne nákladní vagony naložené několika stovkami automobilů, které z té dálky vypadají jako barevné korálky. Míří na překladiště kdesi u Drážďan. Projíždí jich tímto krajem několik denně.
U Píšťanského jezera se rozvíjí výrobní podnik firmy C.S. Beton, zásobující zámkovou dlažbou a podobnými produkty polovinu Čech a přilehlé okolí. Za řekou se rozkládá továrna Lovochemie. Nepřehlédnutelný je areál papírny ve Štětí, nalevo za Lovosicemi potom vysoký komín cementárny v Čížkovicích. Kdesi na samém obzoru tušíme hlavní město Prahu.
Vrstva průmyslu, která výhled v průběhu let doplnila představuje něco, co si nelze z krajiny odmyslet.
Mácha žil v Máji… Snad by dnešní básník při pohledu z Radobýlu měl na mysli poému nazvanou August.
Tak bychom mohli komentovat posun, který v naší civilizaci od Máchových dob nastal.