Koncem srpna jsem zde uveřejnil příspěvek možná pro někoho poněkud provokativně nazvaný Za literární časopisy chudší. V tomto textu jsem se pokusil vyjádřit názor, že literární časopisy by se měly snažit zvyšovat procento své nezávislosti na státním aparátu. Žili jsme od listopadu 1989 v poměrně dobrých časech, kdy převažoval systém politických stran a termín svoboda vyjadřování byl nezpochybnitelný.
V posledních volbách však výrazně uspěl politik, který se inspiruje obdobím normalizace, proslul tím, že odkoupil dvoje do té doby kvalitní noviny, k tomu komerční rádio se značným dosahem a přidružené internetové projekty. Neuspěl v těch volbách sice natolik, aby vládl neomezeně, přesto je způsob, jak s výše uvedenými projekty po jejich odkoupení nakládal, docela varovným signálem. Jeví se mi, že se jedná o člověka, který má tendenci myšlenkově a ideově ovládat všechno, co považuje za svůj majetek.
Za normalizace jsme měli rádio, ve kterém zpívali například Karel Gott a Helena Vondráčková a tito interpreti měli zajištěn docela slušný socioekonomický statut. Zájem početné části obecenstva se však upíral k lidem, kteří obdobné zajištění sice neměli, zato nepostrádali vlastní názor. Neměli by dnes literáti a myslitelé typu Mirka Balaštíka nebo Boženy Správcové, na jejichž texty jsem ve svém příspěvku reagoval, hledat inspiraci spíše u této skupiny lidí?
Můj příspěvek na své facebookové stránce převzala koncem prázdnin redakce Tvaru a dodala k němu reakci, která mi rovněž přišla, a to z mailu Svatava … @ cosi .com
Redakce Tvaru poznámku od Svatavy uvedla výtkou, že jsem zde na svém blogu tuto reakci nezveřejnil. Skutečně jsem ji nezveřejnil a to z toho důvodu, že tato reakce neobsahovala žádný argument, který by diskusi posunul někam dál. Svatava mi jen vzkázala, že jsem příspěvky Balaštíka a Správcové nečetl pozorně a že jsem z nich dokonce správně necitoval. Já se však domnívám, že jsem je četl s dostatečnou pozorností a citace jsem několikrát kontroloval.
Inu skutečně nemám zapotřebí publikovat u svých příspěvků každý ohlas, zvláště ne ohlasy podobného typu. Z charakteru toho ohlasu, z absence argumentů a vůbec stylu jakým to od Svatavy bylo podáno se domnívám, že to ani nebyla reakce, nad kterou bych se měl nějak vážněji zamýšlet, jako spíše, že to bylo zamýšleno jako „stopa“ určená jiným členům Svatavina kmene. Zavanul na mě z té reakce náznak agrese, pachuť jakási ne tak docela milá. Jak jsem ale již uvedl, námaha pisatelky nebyla marná, publikovali jí to koncem prázdnin na FB stránce Tvaru a tak je to snad v pořádku.
Bude jistě zajímavé dále sledovat vývoj situace v dané oblasti. Tyto redaktory jistě nečeká podobný existenční zápas, jaký jsme sledovali např. u redaktorů novin ovládnutých výše uvedeným politickým podnikatelem. Z nich část odešla, část zůstala, prestiž těch titulů klesla, avšak z hlediska majitele nepochybně ti co tam zůstali odvedli celkem dobrý kus práce.
U literárních časopisů, které se postupem doby dopracovaly k dosti značné ztrátě společenské relevance není samozřejmě pravděpodobné, že by do jejich provozu po stránce obsahové establishment nějak výrazněji zasahoval, stát se to však může, zvláště pokud se situace u nás bude nadále vyvíjet tím směrem, jak poslední volby naznačily. Proto znovu apeluji na jakousi střídmost a snahu o nezávislost, která by těm časopisům v posledku u jejich publika mohla jen pomoci.