-
Nejnovější příspěvky
Rubriky
Archivy
- Listopad 2024 (1)
- Září 2018 (12724)
- Únor 2018 (1)
- Prosinec 2017 (2)
- Srpen 2017 (3)
- Červenec 2017 (1)
- Duben 2017 (1)
- Leden 2017 (2)
- Prosinec 2016 (1)
- Červenec 2016 (1)
- Červen 2016 (1)
- Duben 2016 (2)
- Březen 2016 (1)
- Leden 2016 (3)
- Prosinec 2015 (1)
- Červenec 2015 (4)
- Duben 2015 (3)
- Březen 2015 (1)
- Únor 2015 (1)
- Leden 2015 (3)
- Listopad 2014 (1)
- Září 2014 (3)
- Červenec 2014 (1)
- Květen 2014 (3)
- Duben 2014 (1)
- Březen 2014 (1)
- Únor 2014 (1)
- Leden 2014 (2)
- Prosinec 2013 (1)
- Září 2013 (1)
- Červenec 2013 (1)
- Listopad 2012 (1)
- Březen 2012 (3)
- Únor 2012 (1)
- Leden 2012 (3)
- Listopad 2011 (5)
- Říjen 2011 (4)
- Září 2011 (3)
- Srpen 2011 (1)
- Červenec 2011 (5)
- Červen 2011 (1)
- Květen 2011 (5)
- Duben 2011 (5)
- Březen 2011 (3)
- Únor 2011 (1)
- Leden 2011 (6)
- Prosinec 2010 (2)
- Listopad 2010 (5)
Základní informace
Nejnovější komentáře
- Ten poslední citát...: Březnové čtení: Viktor Šlajchrt – Bankrot
- Zajímavé: Dvě knihy ze severu
- Díky za tip...: Velké žitavské postní plátno
- Drobný investor?: Akce dluhopisy
- Jan: Rudolf Steiner v DOX Praha
Archiv štítku: demokracie
Polemické texty polských konzervativců
Situace člověka v moderní kultuře je obdobná napříč evropským kontinentem. Otázky vlastní identity, potřeb lidské duše, hledání smyslu jsou dnes přes veškerou vnější svobodu stejně palčivé, jako v dobách předešlých. Po pádu totality společnost žije v relativním dostatku a míru, ale ve vzduchu je řada otázek sociálních a politických. Jak v knize píše Paweł Lisicki: „Křesťan, který žije v postosvíceneckém světě, musí být dokonalým šermířem rozumu. Nesmí se ho bát nebo se skrývat před jeho námitkami. Musí ho však používat nikoli pro samotné uspokojení a získání chvály a uznání světa, ale namířit ostří jeho otázek proti němu samotnému a proti pýše, která je člověku vlastní.“ Celý příspěvek
Rubriky: Knihy
Štítky: CDK, demokracie, FF, filosofie, konzervativní, Maciej Ruczaj, náboženství, Paweł Lisicki, politika, Polsko, postmoderna, Robert Musil, současnost
Napsat komentář
K polemice Jiřího T. Krále a Martina Puskelyho
Šablona „zlého komunisty“ v současné české próze možná spadá do ranku skutečností, které „jsou divné, ale je to prostě tak“. Pro řadu lidí, co mají blízko k „vědeckému“ myšlení, může být skutečně až vzrušující, když shledají, že realita odporuje jejich představám o tom, co by se mělo dít. Pokud bychom na současnou realitu nahlíželi perspektivou např. roku 1980, bylo by jevů, které „jsou divné, ale skutečné“ nepočítaně, např. každý občan má svobodu projevu ve skutečnosti, ne jen na papíře. Ve věznicích nesedí političtí vězni. Jsou obecně dostupné necenzurované zprávy ze zahraničí. Obchody jsou plné celkem kvalitního zboží. Podobně bychom se mohli dívat s z roku 2010 do roku 1980 a shledávat, že to tehdy bylo úplně naopak. Je možné se ptát, jak je to vůbec možné, o to se zřejmě Puskely snaží. Celý příspěvek
Rubriky: Podél trati
Štítky: demokracie, fašismus, Host, knihy, komunismus, Král, literatura, politologie, Puskely
Napsat komentář