K markantním rozporům současného světa náleží i to, že svět a lidstvo závisí na schopnosti přesného a rozlišujícího myšlení více než kdy jindy, ale že se lidstvo a svět zároveň nikdy nevzdálili od této schopnosti více než právě v éře myslících strojů. Vysvětlit tento rozpor se dá v náznaku snad takto: základním předpokladem distinkčního myšlení je poznání mezí a bytostné narušenosti lidského rozumu. Příznačné při tom však je, že Kantovy Kritiky, jejichž smyslem bylo ukázat právě omezenost lidského rozumu, v historickém procesu „domýšlení“ vedly nakonec cestou dialektické logiky k nastolení systému absolutní gnóze, tedy k nemožnosti rozlišovat jinak než dialekticky, tj. pod klenbou systému, který zaručuje totální poznání všeho. (…) … poznat nedokonalost vlastního myšlení (…) lze pouze z roviny holé dějinné existence člověka. Avšak právě mezi životem a myšlením, mezi životní praxí a poznáním pravdy naše doba vytvořila nepřekročitelnou železnou oponu.
Rio Preisner: O konci a počátku, in: Když myslím na Evropu… díl II., Torst, Praha 2004, str. 699-700.