Téma elektronických knih připomněla ve čtvrtém čísle letošního Hosta německá autorka Kathrin Passigová v eseji „Osvobození knih“. Své zkušenosti s elektronickými knihami zde popisuje v převážně kladném tónu. Tištěná verze literárního textu jí připomíná kabát, který poněkud vyšel z módy, a tak jej doma schraňujeme už jen z pohnutí nad vzpomínkami, které nás němu ještě poutají. Podobná skepse k možnostem tištěných knih vede k otázce, zda je situace opravdu tak jasná.
Při úspěchu, kterého dosáhli výrobci digitálních fotoaparátů nebo přehrávačů digitální hudby a videa, jsou marketingová očekávání mimořádného rozšíření elektronických knih vcelku předvídatelná. Na druhou stranu je však zřejmé, že literární text má přece jen jiné „mediální“ charakteristiky než fotografie, videoklip nebo hudba. Už jen proto, že rozsáhlé texty nelze tak efektně přidávat na webové stránky a sdílet s kamarády. Rovněž jejich vnímání je časově náročnější a bezesporu privátnější počin.
V půli srpna se podobnému tématu věnoval také sloupkař britského listu The Guardian Sam Leith. V textu nazvaném „Is this the end for books?“ zmiňuje relativně nový pojem: „wilfing“, slovo vzniklé jako akronym z fráze „What was I looking for?“ neboli volně přeloženo „Co jsem to chtěl vlastně najít?“. Výraz vtipně shrnuje pocit, se kterým se potýká prakticky každý, kdo běžně pracuje s internetem. Vyřídit mail, mrknout se na zprávy, projít Facebook, zkontrolovat Twitter… těkání po webových stránkách se stává informačním gamblerstvím a je otázkou, zda ve výsledném efektu nehrozí spíše ztrátou než užitkem.
Těžko říci, zda je potřeba současného člověka být „v obraze“ jenom výkyvem jakéhosi pomyslného kyvadla, které se časem vrátí blíže k normálu, nebo zda je trendem, který se bude dále prohlubovat. Původní poptávka by snad ani nebyla tak silná, aby vyvolala reakci, jaké jsme dnes svědky, děj však urychluje související konkurenční boj mezi jednotlivými zpravodajskými agenturami, novinovými tituly, televizními stanicemi & spol.
Ve srovnání s tímto jaksi do sebe uzavřeným děním nabízí literární text přece jen jinou kvalitu. Uvádí nás do svého vlastního světa, vypráví příběh plynoucí ve svém vlastním tempu. Klasická tištěná kniha má v našem světě své místo již jen z těchto ozdravných důvodů, z čisté radosti nad možností prodlít nějaký čas bez tyranie novinek a „aktualit“.
Problém e-booků je z určitého hlediska problémem nutnosti zapnout nějaký přístroj — už tento moment je v řadě situací daleko rušivější než klidné a decentní otevření knihy. A další otázka zní: Proč zapínat čtečku elektronických knih, když mohu zapnout tablet nebo notebook s internetem a jeho prakticky neomezenou nabídkou?
Zdá se, a na tom se nakonec shodují oba citovaní autoři, že formát elektronické knihy bude využíván mnoha novými a dosud neobvyklými způsoby, které přinesou texty spíše na pomezí infotainmentu, např. společně psané příběhy, konverze blogů, novodobé texty „do vlaku“. Další doménou se mohou stát spisy klasiků ve studijních edicích nebo třeba speciální odborná literatura, jejíž běžné čtenářské použití je nyní sporadické. Požitek ze čtení vytištěné papírové knihy však hned tak něco nenahradí.
Vyšlo v časopise Host, 8/2011