V jednom šťastném dni na začátku tohoto roku mi pošta doručila knížku Matěje Hořavy Pálenka. Knížka vyšla v brněnském Hostu v redakci Jana Němce. Autor zaujímá zvláštní postavení ve středu několika perspektiv. Ve svých krátkých prózách vyprávěných ich-formou vzpomíná na dětství prožité na severu Čech, kdy byl typickým sídlištním dítětem, avšak s netypickým niterným prožíváním a k tomu odmalička aktivním sportovcem v oboru gymnastiky. Stal se akrobatem vlastního osudu, jenž jej později zavedl do Brna, města mu napřed cizího, poté snad blízkého. V Brně prožívá řadu dalších prvních věcí, věcí, které zůstávají v paměti. Dril hraní na kytaru, dril objevování života, vztahy, lásky, prchavé, odmítající. Překážky nehod, vzpomínky na různé školy, sportovní gymnázium, filosofická fakulta.
Krajně nepravděpodobné a přece tak reálné postřehy vychází z autorovy schopnosti citlivě sledovat peripetie vlastního vnímání reality, zákonitostí paměti, pamatování si, viz okamžiky zachycené v kapitolách Deníky, Tvář, Samomluva, Pláč, Mezi rozházenými kostmi, Podobnosti.
Při psaní svých poznámek se Matěj Hořava nacházel v rumunském Banátu, kde vyučoval na krajanské základní škole. Život tam připomíná zvláštní idylu, nikoliv snad pro místní chudé rolníky a pastevce, je idylou pro něj, jako cizince, který je vůči místním v postavení nájemníka. Pochopitelně se neúčastní dřiny na polích a v zemědělství, jen pomáhá. Žije sám v bílém stavení na okraji vesnice, vyučuje ve škole, chodí do kostela, navštěvuje rodiče svých žáků na jejich pozvání, často chodí za starým farářem. Toulá se po krajině, píše o cestách do Rumunska, Albánie. Listuje svými deníky vzpomíná a uvažuje. Jeho psaní je intenzivní, koncentrované. Nehledá příběhy, jen je vstřebává a zpětně se z nich vypisuje. Nesnaží se „tvořit“ literaturu, vlastně se jen vypisuje z vlastních prožitků. Jeho vyprávění je jaksi neobyčejně cenné, už například jen rozsahem. Vypisuje tóny snad ze všech rejstříků reality. Pozorný čtenář v něm nachází ledacos u sebe už dávno zapomenutého, ztraceného.
Ne každý prodělá podobný sportovní dril, ne každý má tolik kuráže, aby si k tomu přidal studium filosofie a muzicírování po nocích. Každý, koho to zajímá, však v sobě může objevit svoji vlastní Melodiku. Snad právě takové může být stručné poselství této knihy. V Hořavovi dostala česká próza nového romantika. Knížku Pálenka je radost číst.
Matěj Hořava: Pálenka, prózy z Banátu, vydal Host, Brno 2014, 124 str.