Film Alois Nebel, který měl premiéru minulý týden, byl očekáván s velkým zájmem. Dosavadní ohlasy na film jsou sporné. Film jsem navštívil v ústeckém Biografu u Františka a moje dojmy byly celkem kladné.
Zfilmovat comics je něco jiného, než vytvořit hraný film, zejména v otázce děje. Comicsový příběh je zjednodušený a daleko více než běžný literární text těží z vizuálních efektů. Stejným směrem se pokusili jít autoři tohoto filmu. Vybrali si jako základní polohu konec normalizace, listopad 89, současně tematizují venkov, Sudety, pohraničí.
V době před listopadem, za normalizace, se toho obecně na venkově mnoho nedělo. To je jakýsi základní pocit, který samozřejmě nemusí každý sdílet a vnímat. Ve filmu je ale tato atmosféra vystižena velice věrně. Ten klid, doba, ve které jsou jednoznačně rozdány karty, násilí ozbrojených složek, atmosféra perzekuce pro každého, kdo vybočí z dohodnutých „kolejí“ – je ve filmu zachycena velice dobře. Už od úvodní scény, nedovoleného přechodu státních hranic.
Sám si pamatuji, jak jsem tehdy kdesi na začátku osmdesátých let fandil fotbalovému celku TJ Slovácká Slavie Uherské Hradiště – dnes již neexistuje – a ob týden v sobotu jsem jezdil na kole do města podívat se na vývěsku, kde býval oznámen výsledek venkovního utkání… a to bývala hlavní událost víkendu. Byly to slunečné podzimní a jarní dny, táhlé, plné prázdného času… jednou jsem cestou zpět přejel jednu z hlavních hradišťských křižovatek na červenou – a nic se nestalo… prostě se tehdy nic nedělo. Možná v centrech, možná v Praze, ale na venkově opravdu ne.
V tom se právě Nebel liší od jiných animovaných filmů, vzniklých na bázi serioznějšího comicsu. Je dobře, že jeho tvůrci nešli cestou kalkulu, scénkovitosti, ani „filmové legrace“, jak ji známe z filmů od Hřebejka a spol. Bohužel si ale na ohlasech k filmu uvědomuji, že ne každý to dokáže takto vidět. Přemíra klišé a jakési laciné „vtípkovitosti“, jak ji známe z jiných filmů a knih o normalizaci, možná zužuje okruh lidí, kteří jsou takového vnímání schopni pouze na vrstvu skutečných „pamětníků“ té doby.
Pak je tam taky výstižně zachycena situace běžného člověka, který je denně konfrontován s poněkud „ambicioznějšími“ lidmi. Obchodník Vachek a jeho otec, příslušník STB na penzi, nebo později, při Nebelově cestě do Prahy, čerstvě amnestovaní kriminálníci, kteří mají také svoje ambice, totiž ambice užít si. Konfrontace jejich pohledu na svět a Nebelova je další kvalitou filmu. Díky své zkušenosti s prací v jedné z největších věznic mohu posoudit, že rysy lidí tohoto typu jsou zde vystiženy poměrně autenticky. Podobně silné je rovněž Nebelovo krátké pobývání v psychiatrické léčebně. Atmosféra léčebny nebo venkovských hospod je v tomto filmu rovněž podána je daleko výstižněji, než v jiných českých filmech z posledních let.
Nebel je mezi těmito lidmi – dravci, osamělým jedincem, který se snaží prostě přežít, neubližovat druhým a neztratit sám sebe. Vede si dobře, přestože je jeho putování kvůli daným okolnostem docela vysilující.
Film mě v tomto příjemně překvapil. Má ale také svoje slabší místa. Jedno obtížně zvládnutelné místo se nachází zhruba uprostřed filmu, kde je Nebel najednou z Prahy zpátky doma v Jeseníkách. Pro děj filmu to sice nakonec není podstatné, ale přesto ten náhlý střih působí poněkud rušivě.
Použitá metoda animace – rotoskopie – k filmu perfektně sedí, ale v některých okamžicích působí poněkud amatérsky, např. jídelna v léčebně apod. Lze říci, že budoucností filmu se rotoskopie asi určitě nestane, pro vykreslení atmosféry minulých dob se však hodí celkem dobře, děj filmu jakoby celý uplýval ve vzpomínkách.
Také finále filmu není nijak extra povedené, není jasné, proč to proběhlo právě tak. Ačkoliv vyznění je zřejmé, přece jenom zpracování závěru poněkud zarhlo.
U filmu nelze uvažovat, jak by vypadal, kdyby nebyl animován, ale „jen“ zahrán. Film v daném podání evokuje realitu minulé doby daleko silněji, než jak by se to mohlo podařit s „živými herci“ a reálnými kulisami.
Samozřejmě se můžeme divit, proč byl rozpočet toho filmu tak vysoký, ale film samotný hodnotím docela vysoko.
(Alois Nebel, film, 87 minut. Premiéra 29. 9. 2011)
Webové stránky filmu: www.aloisnebel.com